S pohyblivou čelistí k dominanci na korálových útesech

Savčí schopnost žvýkat úzce souvisí s pohybem čelisti do stran. Čelist, která umí více než se otevírat a zavírat, však není jen výsadou savců – „žvýkání“ se vyvinulo například také u rejnoků trnuch. Různé asymetrické boční pohyby čelistí najdeme i u některých dalších obratlovců, kterým často umožnily efektivnější využívání potravy a významně ovlivnily evoluci dané skupiny. Nejnovější přírůstek v repertoáru pohybů čelistí přinesl výzkum amerických biologů zaměřený na korálové ryby, které mj. můžete znát z filmu Hledá se Nemo [1]. Unikátem mezi rybami i obratlovci obecně je bičonoš zobanovitý (Zanclus cornutus), schopný svou horní i dolní čelist výrazně vytočit do strany (viz obr.). Na členitých korálových útesech se tak snadno dostane k potravě i v obtížně přístupných škvírách. Pohyblivější čelistí disponují také příbuzní bodloci (Acanthuridae), dominantní býložravci korálových útesů. Do strany umějí vytočit pouze horní čelist, kterou využívají k bleskurychlému uškubnutí řas. Bodlok díky tomu nemusí měnit polohu těla – čelist mu zajišťuje jemnou motoriku potřebnou pro zpracování různorodých řasových nárostů. Bodloci tak mohou spásat řasy z útesů výrazně rychleji a efektivněji než jiné ryby. Autoři předpokládají, že otočná čelist bodlokům vydláždila evoluční cestu k úspěchu. Otočné čelisti tak mohly výrazně zvýšit množství býložravců na korálových útesech a následně ovlivnit i samotnou podobu společenstev útesů obdobně, jako přežvýkavci a další býložravci ovlivňují suchozemské ekosystémy.

Bičonoš zobanovitý (Zanclus cornutus): celkový pohled.

Ilustrace Kateřina Bezányiová podle fotografie a schématu z [1]

Bičonoš zobanovitý (Zanclus cornutus): detail hlavy zepředu s vyznačeným rozsahem pohybu čelistí (šedě, přerušovaně). Bičonoš si tak lépe poradí s potravou i v obtížně přístupných částech korálových útesů.

Ilustrace Kateřina Bezányiová podle fotografie a schématu z [1]