Výbuchy a hnojení

Způsob, jímž se Héraklés vypořádal s úkolem vyčistit stáje krále Augiáše, ve mně v dětství obdiv k antickému rekovi nevyvolal. Každý přece ví, říkal jsem si, že hnůj patří na pole, a ne do řeky. (Chudinky ryby.) Tatínek by to řešil jinak. Vyhodil by hnůj do povětří. A pokud by zakázka byla dost velká, mohl Augiáš počítat i se slevou při fakturaci. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že antické Řecko o významu statkových hnojiv nic netušilo – a také neznalo trhaviny.

Padesátá a šedesátá léta minulého století vedla v zemědělství k obhospodařování větších rozloh a k ustájení většího počtu dobytka na jednom místě. Tudíž i k produkci větších objemů chlévské mrvy. Ten je potřeba na pole vyvézt a rovnoměrně jej po něm rozptýlit. Snaha snížit podíl fyzicky náročné práce narážela zpočátku na nedostatek techniky – traktory se daly využít i jinde, rozmetačů také nebylo dost. A tak přišel ke slovu alternativní postup, který dnes už málokdo pamatuje. Trhaviny. Zvláště jedna, kterou šlo připravit ze snadno dostupných ingrediencí. První dvě písmena zkratky DAP značí dusičnan amonný, což je hodnotné dusíkaté hnojivo, P znamená palivo.

V roce 1966 vyšla metodická příručka „Technologické postupy pro použití trhavinové směsi DAP v zemědělství a lesním hospodářství“ (obr.), jejíž autorský kolektiv vedl můj otec Vladimír Lapčík. Uvádí se v ní, že jeden zacvičený střelmistr dokázal běžně rozmetat za den 150–200 tun hnoje nebo kompostu. Cena byla výrazně nižší než při použití traktoru s rozmetačem, hnojivo bylo při správném provedení rozptýleno rovnoměrněji. Metoda se užívala snad do poloviny sedmdesátých let.

Dusičnanu amonnému zůstalo jeho postavení hodnotného dusíkatého hnojiva. Při správné manipulaci a uskladnění je práce s ním bezpečná. Pokud se bezpečnostní pravidla nedodržují, může ale dojít ke katastrofě. Dne 4. srpna 2020 v Bejrútu explodovalo přibližně 2750 tun dusičnanu amonného, který tam byl po léta skladován v nevyhovujících podmínkách. Výbuch zahubil přes 220 osob, zranil více než šest a půl tisíce lidí, poškozeny byly budovy ve vzdálenosti několika kilometrů.¹⁾