Načervenale hnědý sníh

1905: Zvláštní sněžení pozorováno bylo 2. února 1904 ve Warrenu, městečku v Pennsylvanii. Ráno řečeného dne, jak dočítáme se v časopise „Science“, padal nejprve až do poledne obyčejný bílý sníh. Ale pak se změnila povaha srážky, a asi tři čtvrti hodiny sypal se z oblohy sníh červenavě hnědý nebo jasně čokoládový. Pak padal opět po celé půldne bílý sníh. Když byl udělán průřez vrstvami sněhovými přes den napadanými, shledalo se, že čokoládové zbarvené srážky tvořily vrstvu zcela určitě omezenou. Drobnohledem se shledalo, že červenavě hnědé zbarvení způsobeno bylo nesčetnými, nepravidelnými, zcela průhlednými tělísky, která měla jakousi podobnost se živcem. Kyselina dusičná nebo solná na dotčené látky neúčinkovaly. Při drobnohledném zkoumání, které provedeno bylo, dokud se ještě sněžilo, bylo shledáno, že barvící částečky v krystalech sněhových byly uloženy. Podrobnějšího objasnění tohoto zajímavého úkazu, který také v okolí Warrenu byl viděn, pozorovatel neudává.¹⁾

t. 

(Vesmír 34, 82, 1905/7)

2025: Barevný sníh je jev, který udivuje snad vždy, když se objeví. Existuje přitom hned několik příčin tohoto jevu. Případ popisovaný citovaným článkem z roku 1905 nese známky kontaminace sněhových vloček prachem, pohybujícím se atmosférou spolu s převládajícím větrným prouděním. U nás to v zimě bývá jižní vítr, přinášející s sebou načervenalý prach vyzdvižený větrem nad Saharou nebo jinými částmi severní Afriky. Šedavou barvu mívá prach, který přichází z východu, pravděpodobně z Ukrajiny. V zimě je tento jev dobře patrný, protože na bílých krystalcích ledu jsou prachové částečky lépe vidět, než když je z atmosféry vymyje déšť. Nad střední Evropou každoročně přelétne kolem 60 tisíc tun prachových částic.

Jiným zdrojem veselých barev sněhu jsou sněžné řasy, které si libují v extrémním prostředí sněhových polí. Poprvé je pro vědu získal britský kapitán John Ross, kterého britské námořnictvo vyslalo roku 1818 na výpravu do Arktidy. Při severozápadním pobřeží Grónska spatřil se svými muži rozsáhlé plochy pokryté červeným sněhem, jehož mocnost sahala až do hloubky 3,5 metru. O 17 let později si stejného jevu všiml Charles Darwin při přechodu And v Jižní Americe.

Mají-li sněžné řasy příznivé podmínky k životu, snadno se množí a propůjčují povrchu sněhu odstíny od zelené přes oranžovou až po sytě červenou. Prozatím známe bezpečně dvacet druhů těchto organismů z rodů Chloromonas, Chlamydomonas a Chlainomonas, další se postupně daří přidávat (viz Vesmír 98, 24, 2019/1).