Jak dostavět Hrad

V dějinách české architektury bylo jen málo tak delikátních a zároveň veřejností sledovaných úkolů jako přístavby, rekonstrukce a další architektonické zásahy na Pražském hradě. Práce Josefa Krannera, Josefa Mockera a Kamila Hilberta na dostavbě katedrály sv. Víta byly následovány rozsáhlými úpravami Hradu architektem Jože Plečnikem a jeho nástupci Ottem Rothmayerem a Pavlem Janákem. Podíváme-li se na nedávnou minulost, musíme si vzpomenout na budovu oranžerie Evy Jiřičné, tunel pod Prašným mostem Josefa Pleskota, úpravu Jiřského náměstí architektonickým studiem HŠH nebo rekonstrukci Jízdárny ateliérem Ladislava Lábuse. Všechny tyto stavby či prostory považujeme za výkladní skříň české architektury. Je tedy jasné, že jakýkoliv další zásah do hradního prostředí vyžaduje nesmírně zodpovědný přístup. Posledním takovým zásahem je rekonstrukce a dostavba budovy Nového proboštství na Pražském hradě od architektů Studia acht pod vedením Václava Hlaváčka.

Snímek Tomáš Slavík

Nejviditelnějšími změnami, které projekt přináší, je otevření dvora proboštství veřejnosti a dvě přístavby v místech původních hospodářských stavení, v nichž je umístěná kavárna a další prostor s obchodní funkcí. Kromě toho je velkou, ale pro veřejnost bohužel v současnosti nedostupnou částí projektu rekonstrukce interiérů a exteriérů existující budovy, jež je převážně navrácena do stavu z konce 19. století.

Snímek Tomáš Slavík

Přístavby svým objemem logicky doplňují hlavní budovu a rámují nově vzniklý dvorní prostor. Jejich fasáda je tvořená z obkladů z vyhnánovského pískovce, přerušených skleněnými plochami oken. Západní přístavba, která vznikla na místě bývalých stájí, se rozšiřuje do severního suterénu a nabízí výhledy nejen na dvůr, ale i do Jeleního příkopu. Východní přístavba, jejíž předchůdcem byla někdejší kočárovna, je výrazně kompaktnější a je charakterizována úzkými svislými pásy oken.

Snímek Tomáš Slavík

Dvůr mezi přístavbami je jediný dostupný veřejnosti na této straně hradeb a nabízí jedinečné výhledy. Jeho středobodem je minimalisticky pojatý objekt kamenné vyhlídky s kašnou, který navazuje na dlouhodobou hradní tradici podobných akcentů ve veřejném prostoru.

Obnova samotné budovy Nového proboštství vychází ze snahy architektů vrátit jí původní charakter tam, kde to je možné, a doplnit současnými minimalistickými prvky (např. osvětlením nebo skleněnými příčkami) tam, kde je to nutné. Obdivuhodná je práce řemeslníků na rekonstrukci podlah, dřevěných kazetových stropů nebo kachlových kamen.

Snímek Tomáš Slavík

Celkový přístup architektů k rekonstrukci a přístavbě Nového proboštství evokuje řadu realizací Davida Chipperfielda na Muzejním ostrově v Berlíně. Starým strukturám je navrácen jejich předpokládaný původní vzhled, respektive jeden z jejich původních vzhledů. Nové struktury jsou viditelně jiné, nicméně materiálově i formálně konzervativní, nemají za účel šokovat, ale doplňovat, rámovat nebo kontextualizovat. Srovnáme-li to s již zmíněnými zásahy Plečnika, Rothmayera a Janáka, jde o výrazně opatrnější a pokornější přístup, který ovšem odpovídá tomu, že nejde o prostory reprezentující stát, ale církev.

Pověstný elephant in the room ovšem je provozovatel gastroobjektu v přístavbě, kterým je známý nadnárodní řetězec kaváren. I přes viditelnou snahu tlumit firemní grafiku a vzhled interiérových prvků nepůsobí v prostředí Pražského hradu příliš vhodně a jistě bude dráždit nemálo návštěvníků. Uklidnit je může snad to, že na rozdíl od celkové rekonstrukce tu nemusí zanechat trvalou historickou stopu.