Objev sterilizace rentgenem

1904: Zvláštní, doposud neznámou působnost paprsků Röntgenových na ústrojnost zvířat objevil Albers-Schönberg. U králíků a morčat nastala po delším, intensivním ozařování paprsky úplná ztráta schopnosti rozplemeňovací.

F. M. (Vesmír 33, 275, 1904/23)

2024: Nucené sterilizace, termín z temné historie medicíny, byly na začátku 20. století praxí v mnoha zemích západního světa. Kupř. dvacet pět států USA počátkem dvacátých let přijalo zákony nařizující zbavit schopnosti plodit potomky všechny duševně vyšinuté zločince, ale také „geneticky podřadné“ lidi. Existují záznamy, podle nichž si v Německu dvacátých let tuto praktiku dávali za vzor, což po nástupu nacistů k moci vedlo až ke 14. červenci 1933, kdy začal platit zákon o prevenci geneticky vadných potomků. Podle dobových odhadů měl dopadnout asi na 410 000 slabomyslných, schizofreniků, vrozeně hluchých nebo slepých, maniodepresivních psychotiků, epileptiků a mnoho dalších, kterým chtěli zákonodárci zabránit v plození potomků. Po vydání tzv. norimberských zákonů tento trend ještě zesílil.

S vypuknutím druhé světové války se v Německem okupované Evropě ocitly miliony lidí, pro které nacisté neměli v budoucnosti uplatnění. Šéf SS Heinrich Himmler proto v roce 1942 povolil vývoj nových sterilizačních metod rentgenovými paprsky.

V rámci této akce vznikly studie hledající postup, jak s pomocí rentgenu sterilizovat tisíce nic netušících lidí. Jeden z plánů počítal se zřízením speciálních úředních místností, kam by byli lidé určení ke sterilizaci pozváni pod nějakou byrokratickou záminkou. Při vyplňování dotazníku před přepážkou měli sedět na stoličce se zabudovaným rentgenem, která by je po dobu úkonu tajně ozařovala a způsobila neplodnost.

Experimentální ověření metod se provádělo na několika místech, včetně koncentračního tábora Osvětim. Tamní lékař Horst Schumann (1906-1983) zkoumal účinky radiace na relativně zdravých ženách a mužích kolem dvaceti let. Bez vysvětlení byli zváni postupně na vyšetřovnu, kde byly ženy umístěny mezi dvě kovové desky ve výšce podbřišku, muži museli genitálie pokládat na speciální desku, načež byli všichni vystaveni velké dávce rentgenového záření. Následky byly hrozné. U pokusných osob se objevily vážné popáleniny, záněty pobřišnice, dokonce otevřené hnisající rány. Ženy později musely podstoupit dvě operace, během kterých jim výzkumník postupně odebral vaječníky, u nichž zkoumal stupeň poničení rentgenovým zářením.

V praxi se metoda neuplatnila. Schumann v závěrečné zprávě z roku 1944 rentgen jako sterilizační nástroj nedoporučil pro nespolehlivost výsledků.