Sopky na Venuši nespí

Ke konci minulého století jsme si na základě dat získaných meziplanetárními sondami vytvořili představu o Venuši jako geologicky spící planetě. Sonda Magellan, která povrch planety mapovala pomocí radaru z oběžné dráhy v letech 1990 až 1992, zaznamenala řadu sopek, avšak závěr tehdy zněl, že jsou pravděpodobně neaktivní. Nyní však toto přesvědčení dostalo vážné trhliny.¹⁾ Již na konci dvacátého století bylo jasné, že ve zkoumání Venuše budeme chtít pokračovat. Jen se zatím priority soustředily na jiné cíle a Venuše zůstávala stranou zájmu (a financí). Návrat k Venuši před několika lety oznámili Rusové, ale jak vidíme, sami se rozhodli mít jiné starosti. Vážný plán představuje americká mise VERITAS. Její start lze očekávat nejdříve v roce 2031, ale už nyní probíhá konstrukce sondy a přístrojů. S tím je samozřejmě spojena nová analýza dat předchozích misí, na jejichž základě se připravuje vědecký program té budoucí.

Sopka Sif Mons. Červeně jsou zvýrazněny oblasti s čerstvými výlevy lávy, odhalené díky změnám intenzity radarového signálu při snímkování sondou Magellan v letech 1990 až 1992.

Snímek IRSPS - Università d‘Annunzio

Více než třicet let stará radarová data sondy Magellan jsou nyní podrobována novým analýzám a vydávají svědectví o tom, že povrch Venuše není geologicky mrtvý. V březnu roku 2023 publikovali Robert Herrick a Scott Hensley v časopise Science článek o možné vulkanické aktivitě v Alta Regio, v rovníkovém pásmu Venuše. [1] Identifikovali sopečný kráter na svahu Maat Mons, který v osmiměsíčním intervalu mezi snímkováním Magellanem v únoru a podruhé v říjnu 1991 změnil tvar a rozšířil se. Jenže kvalita dat neumožnila jednoznačný závěr. Sami autoři upozorňovali na možnost, že pozorované změny jsou jen zdánlivé. V květnu 2024 však časopis Nature Astronomy otiskl studii italského týmu vedeného Davidem Sulcanesem, který identifikoval hned dvě oblasti, v nichž během období práce radaru sondy Magellan nastaly změny terénu. [2]