Klíště obecné, zdraví z přírody

Jak může někdo považovat klíště za něco zdraví prospěšného? Vždyť saje krev a přenáší nemoci! Ale je to tak. Obávaný parazit může člověku přinést užitek. Molekuly, které využívá pro vítězství nad hostitelem, se mohou stát účinným lékem na lidské choroby. Proto zdraví z přírody.

Nejen klíšťata, ale i jiní parazité se během evoluce naučili obcházet, blokovat či modulovat obranné mechanismy svých hostitelů včetně člověka. Díky tomu se ale mohou stát zásadním zdrojem nových léků či léčebných postupů. Příkladem je helmintická léčba idiopatických zánětlivých střevních onemocnění, založená na použití několika druhů tasemnic. Léčebný postup se také může vyvinout v lék, jak vidíme u pijavky lékařské (Hirudo officinalis). V minulosti se hojně používala pro tzv. pouštění žilou, dnes k léčbě neslouží celé pijavky, ale jimi produkovaný peptid hirudin, který je nejsilnější přírodní protisrážlivou látkou. Většinou se používá odvozená syntetická molekula jménem bivalirudin, což ukazuje, že přírodní látka může procházet dalším vývojem, který její účinky dále vylepší.

Bohatý svět klíšťat

Klíšťata patří do velmi rozmanité a evolučně staré skupiny roztočů, mezi nimiž najdeme dravce, komenzály (organismy využívající k obživě jiné živočichy, aniž by jim jakkoliv škodily) i parazity. Klíšťata, která patří do poslední skupiny, se objevila přibližně před 100 miliony lety a zvolila si k svému životu sice uniformní, ale bohatý zdroj živin – krev. Tak se klíšťata vydala na náročnou cestu plnou inovací a evolučních opatření nutných například k získání energie z hemoglobinu (což je značná výzva, neboť železo obsažené v hemoglobinu je silně toxické). Musela vyvinout mechanismy, které jim zajistí nerušené sání na hostiteli (a hostitel naopak mechanismy obranné). Tak začaly nekonečné evoluční závody ve zbrojení, v nichž jsou klíšťata vždy o krok napřed. Klíšťata si vyvinula dokonce různé životní strategie. Některá, česky zvaná klíšťáci, například žijí v hnízdech nebo norách hostitelů, ptáků či savců, k nimž se vždy v noci přikradou a sají krev. Samotné sání netrvá dlouho, přibližně po půlhodině mají dost na to, aby se mohla opět schovat a v úkrytu se vyvinout do dalšího stadia. Druhým typem klíšťat jsou ta, která se přisají na hostitele a zůstanou na něm přichycená po dlouhou dobu, často déle než týden. K nim patří i naše nejběžnější klíště obecné (Ixodes ricinus).

Rozmanitost interakcí mezi klíštětem, hostitelem a přenášenými patogeny. U klíšťat jsou toxické vlastnosti hemoglobinu a škodlivé aktivity plazmy (proteinů tvořených leukocyty) tlumeny inhibicí proteáz, enzymatickým štěpením hemoglobinu a vychytáváním toxického železa. Nasáté patogeny interagují jak s proteiny klíštěcího střeva, tak s faktory pocházejícími z krve hostitele, poté migrují střevem a hemolymfou klíštěte, kde interagují s klíštěcím imunitním systémem. Některé patogeny migrují do slinných žláz klíštěte, kde se množí, a kde se na jejich povrch vážou slinné proteiny, které jim poskytují ochranu v hostiteli. Patogeny se pak v přítomnosti klíštěcích slin dostávají do hostitele. Během sání klíštěcí slinné složky začnou potlačovat lokální homeostatickou a imunitní odpověď, která je okamžitě vyvolána proti poranění způsobenému kousnutím, klíštěcím slinným molekulám a přenášeným patogenům. Celkovým výsledkem je usnadnění přisátí klíštěte, jeho „ukrytí“ před hostitelským imunitním systémem a kolonizace hostitele patogeny.

Upraveno podle Chmelař et al., 2016

Životní cyklus klíštěte obecného zahrnuje čtyři životní stadia – vajíčko, larvu, nymfu a dospělé samce a samice. Každé stadium saje na obratlovcích odpovídající velikosti – larvy na malých hlodavcích, nymfy a dospělé samice na větších obratlovcích včetně člověka. Jen samec krev nesaje, jeho životním úkolem je oplodnit samici a umřít. Jelikož však zůstává pevně spojen se samicí během sání, tak na něj někdy můžeme při odstraňování zasáté samice také narazit. Z hlediska nutných opatření je dlouhodobé sání větší výzvou než krátkodobé. Vedle okamžitých obranných reakcí, jako je především srážení krve, se klíště musí vypořádat s řadou imunitních mechanismů, včetně těch adaptivních. Právě těmto interakcím s imunitním systémem a molekulám, které se jich účastní, se budeme podrobněji věnovat. Skýtají totiž velmi zajímavý potenciální zdroj přírodních léčiv (viz také Vesmír 102, 439, 2023/7).