Délka telomer a léčba rakoviny

Telomery, koncové části chromozomů, se po každém buněčném dělení zkracují, což vede kromě stárnutí také k případnému zhoubného bujení (viz také Vesmír 90, 388, 2011/7).

Vědci z Oddělení molekulární biologie nádorů Ústavu experimentální medicíny AV ČR a pracovišť sdružených v Národním ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR) představili nedávno na zasedání Americké asociace pro výzkum rakoviny (AACR) výsledky svého výzkumu, kde dokazují, že existuje vztah mezi délkou telomer a prognózou pacientek s karcinomem vaječníků.

Ve své studii otestovali u 209 pacientek s ovariálním karcinomem DNA leukocytů v periferní krvi a buněk nádorové tkáně pomocí monochromatické multiplexní kvantitativní polymerázové řetězové reakce (PCR). Metylační stav a genová exprese shelterinu (komplexu šesti různých proteinových podjednotek, který chrání telomery před degradací, rekombinací a fúzí chromozomálních konců) a katalytické podjednotky telomerázy (hTERT) byly v nádorových tkáních stanoveny pomocí vysokokapacitního profilování metylace DNA, resp. sekvenování RNA. Ukázalo se, že zkrácené telomery se vyskytují i v leukocytech (nezbytných pro správnou funkci imunitního systému) a také to, že pacientky reagující na chemoterapii na bázi platiny měly v buňkách periferní krve signifikantně kratší telomery než pacientky, které byly vůči léčbě rezistentní. Tento biomarker by tedy mohl v budoucnu pomoci při plánování léčby. Podle dalšího zjištění kratší délka telomer nádorových buněk ve vaječnících statisticky významně predisponovala k lepšímu celkovému přežití pacientek.

Nyní vědci zkoumají, zda uvedený ukazatel může sloužit jako biomarker léčebné odpovědi na chemoterapii na bázi platiny.

Tomášová K. et al.: Cancer Research, 2024, DOI: 10.1158/1538-7445.AM2024-LB096