Architektura s přívlastkem

Jazykové výrazy bývají samy o sobě víceznačné a jejich význam se specifikuje až v kontextu. Vezměme přídavné jméno komunistický. Řekl bych, že má přinejmenším čtyři různá užití: 1. vztah ke komunismu jako ekonomicky a sociálně rovnostářské ideologii; 2. vztah ke komunistické politické straně; 3. vznik v období, kdy taková strana držela moc; 4. vágní odsudek.

Přívlastek komunistický se nelepí jen na lidi, ale mimo jiné i na domy, třeba na hotel Praha, který stával na pražské Hanspaulce. Jistě, nejenže vznikl za vlády komunistické strany, on vznikl pro ni a sloužil jí. Nic z toho však neznemožňovalo jeho fungování po roce 1989, navíc na něj vůbec neseděl význam spojený s rovnostářskou ideologií – byl naopak velmi elitářský. Přesto způsob jazykového tvarování přispěl k fixování negativní image hotelu Praha, a tedy k značné přijatelnosti jeho demolice právě před deseti lety.

Řadě pozoruhodných staveb z komunistického období navíc nepomáhá označení brutalistní nebo brutalistické. Co na tom, že výrazy mají kořeny ve francouzském beton brut, tedy beton hrubý, surový, dál neopracovávaný? Našinec v tom slyší brutální – ,agresivní, násilný, nelítostný, bezohledný‘ – a od žádného lingvisty ani historika architektury si to nenechá vymluvit.

Takové rozbory jsou „akademické“ do chvíle, než jazyková praxe přispěje k nevratné ztrátě kulturního dědictví. Komunistickou plastiku, pomník apod. jde dejme tomu uložit do depozitáře, kdežto dům se prostě zbourá. Liberecký obchodní dům Ještěd, pražský Transgas nebo Mazutka na Invalidovně by mohly vyprávět (kdyby tu ještě byly) a karlovarský hotel Thermal, smíchovská Komerční banka nebo vršovický Chemapol by napjatě naslouchaly.

Co dělat? Můžeme lkát, že se „nám“ slova zanášejí nepatřičnými významy, můžeme kritizovat jejich „špatné“ užívání, ale zastavit rozjetý jazykový vývoj je skoro nemožné. Anebo můžeme vývoji porozumět a chovat se racionálně. Pokud nemalá část lidí rozumí slovu jinak, než jak ho míníme, sáhněme po jiném. Když už se nepodaří zvrátit proměnu významu, může se podařit změnit diskurzní praxi. Však takové havířovské nebo duchcovské železniční budovy nejsou jen komunistické, ale taky navržené v tzv. bruselském stylu, tedy řekněme bruselské. Co by se tak prosazením tohohle přívlastku mohlo pokazit, viďte?