Příliš starý „šlofík”

Všichni známe ten pocit, kdy se po obědě snažíme vrátit k práci a ono to nejde. Člověk by se nejraději natáhl a jen líně trávil. A není se co divit. Tato reakce je výrazně starší než my. Víte o kolik? O moc, o hodně moc.

Medúzka Cladonema pacificum.

Snímek Hiromu Tanimoto

Peptid GLWa (zeleně) exprimovaný v neuronech obklopujících jednoduché oko medůzky Cladonema pacificum (buněčná jádra fialově).

Snímek Vladimiros Thoma et al.

Třeba na mušce octomilce se dá pozorovat, že je-li syta, nemá tendenci vysouvat svůj proboscis (onen „jazýček“). Dokonce i nakrmené medúzky¹⁾ přestávají hýbat chapadýlky a jen tak se vznášejí. U octomilek a jiných členovců potlačuje potřebu krmit se peptid MIP (myoinhibiční peptid). U medúzek (konkrétně hydromedúzky Cladonema pacificum) byl s touto funkcí nově spojen peptid označený zkratkou GLWa.

Jak přesně celý mechanismus funguje, nevíme. Víme ale, že jej můžeme spustit u hydromedúzky dodáním octomilčího peptidu a naopak. Přitom na funkčních skupinách obou molekul najdeme shodu v jedné jediné modifikované aminokyselině, tryptofanamidu. Co to může znamenat pro evoluční historii celého procesu vnímání sytosti i případnou aplikaci v medicíně, nechávám na fantazii každého čtenáře.

Thoma V. et al.: PNAS, 2023, DOI: 10.1073/pnas.2221493120