Geologická kronika Země

Začátkem roku schválila Mezinárodní unie geologických věd nový stratotyp u Hlásné Třebaně. Definuje spodní hranici silurského stupně aeron. Opět se tak potvrdil celosvětový význam barrandienu, kam obec na Berounsku spadá. Jak se vlastně geologická minulost Země mapuje?

Paleozoikum barrandienu přitahuje pozornost vědců z celého světa i amatérských zájemců o historii Země už od poloviny 19. století. V oblasti středních Čech pojmenované po naturalizovaném francouzském geologovi a paleontologovi Joachimu Barrandovi se totiž nacházejí geologické lokality světového významu. K nejvýznamnějším patří mezinárodní stratotypy, tedy typické profily jednotlivých geologických období minulosti Země. Každé z nich je totiž definováno pouze jediným standardním profilem – lokalitou, na níž je stanovena jeho spodní hranice.

Několik stratotypů vybrala Mezinárodní unie geologických věd (International Union of Geological Sciences – IUGS) i na malém území mezi Prahou a okolím Berouna (obr. 1). Nejnověji ke stratotypům hranice silur-devon na Klonku u Suchomast, devonského stupně prag ve Velké Chuchli a silurského oddělení přídolí v lomu Požáry u Řeporyj přibyl 24. ledna 2024 stratotyp čtvrtý. Stal se jím geologický profil černých břidlic želkovického souvrství u Hlásné Třebaně, schválený jako stratotyp stupně aeron spodního siluru. Zpracoval ho a na stratotyp navrhl mezinárodní tým vědců vedený autorem tohoto příspěvku.

Přehledná geologická mapa střední části barrandienu s vyznačenými mezinárodními stratotypy.

Podkladová geologická mapa Štěpán Manda, upravil Petr Štorch

Chronostratigrafické členění

Stratigrafie se zabývá mapováním minulosti Země. Pomocí porovnávání a řazení jednotlivých vrstevních sledů usazených i vulkanických hornin ji rozděluje na co nejkratší, objektivně vymezitelné, laterálně sledovatelné a korelovatelné úseky – stratigrafické jednotky. Obor vychází z poznatků a metod geologie, paleontologie, sedimentologie, radiometrie i dalších disciplín, např. paleoklimatologie, paleogeografie, evoluční biologie, chemie stabilních izotopů, astronomie a astrofyziky.

Základními stratigrafickými jednotkami, které formálně označují úseky geologické minulosti a tvoří standardní systém zahrnující poznatky o vývoji Země, jsou chronostratigrafické jednotky. Jejich definicí, popisem a korelací se zabývá chronostratigrafie.

V počátcích stratigrafické geologie na přelomu 18. a 19. století se jednoduché stratigrafické dělení zakládalo na obecném charakteru a místním sledu horninových celků. Teprve objev principu nevratnosti evolučního vývoje a principu stejných zkamenělin, který říká, že stejné zkameněliny pocházejí z téhož časového období, dodal objektivní podklad, aby se mohly odlišit hlavní etapy minulosti Země a odhalit časoprostorové vztahy mezi geograficky vzdálenými geologickými celky.