Stopy ve sněhu

Z lanovky v italském Drei Zinnen jsme pozorovali tající zamrzlou a zasněženou vodní nádrž, zaujaly nás kruhy na tajícím ledu. Jak mohly vzniknout?

„Podivné“ útvary, zachycené na povrchu sněhu italského střediska zimních sportů.

Snímek Jaroslav Omáčka

Jaroslav Omáčka, Praha

Odpověď odborníka: Kruhy jsou nepochybně proděravením ledu, vzniklým během tání. Je pozoruhodné (a letos jsem to také mohl dokumentovat), že v ledu silném dvacet centimetrů může vzniknout několik centimetrů široká válcovitá propojka mezi atmosférou a kapalnou vodou. Člověk by čekal, že při teplotách nad bodem mrazu ztrácí led sílu poměrně rovnoměrně, ale opak je pravdou. Podle mých dosavadních pozorování vznikají tenké dírky do ledu nejčastěji v místech někdejších bublin nebo bublinových řetízků. K prokázání by bylo potřeba zkoumat šíření tepla v ledu. Nejrychleji se ale vertikální kanálky vytvoří během teplého deště. V tu dobu je na ledě spousta teplé vody, kterou vítr žene po ledovém podkladu; při tom je někde vidět vír a voda se ztrácí. Když na dané místo sáhneme, může nás překvapit, jak mnoho vody pobere i úzká dírka. Při několikerém opakování vysokých teplot a deště se kanálky rozšíří na otvory o průměru několika decimetrů.

Proč mají perforace na vyfotografované nádrži tvar obloukovitých linií, nevím. Konfigurace nevypadá příliš přirozeně, působí to na mě tak, že se někdo snažil (asi rolbou nebo čtyřkolkou) odhrabat z nádrže sníh. Linie děr by pak vyznačovaly stopu zanechanou pásem či koly vozidla. Tam bylo nejméně vody v pevném skupenství, chyběla ochranná vrstva sněhu, a led proto tál nejrychleji.