Telegraf na moři

1884: Myšlenka, aby lodě na širém moři meškající, mohly podávati i přijímati telegrafické zprávy, není nikterak nova, vyskytujíc se čas od času. Zřízení telegrafické pošty v širém moři mělo dosud hlavní obtíž v tom, že nebylo možno upevniti loď, kteráž by pomocí postranní větve kabelu spojena byla s kabelem hlavním na dně ponořeným a zakotviti loď, s kterouž tato komunikace má býti provedena kdykoli a v kterékoli hloubce vodní. Nejnověji rozřešil prof. A. E. Dolbear tuto otázku v tom směru, že není třeba vůbec stálé a pevné stanice telegrafické, nýbrž že lze kdekoli na kabelu stanici improvisovati. Za tím účelem spustí se velká plotna kovová na isolovaném vodiči upevněná na dno ke kabelu, kdežto při povrchu hladiny vodní nalézá se jiná podobná deska; mezi oběma deskami umístí se sloupec a manipulator Morseův. Jakmile manipulator tento uvede se v činnosť, vzbudí proudy apparatu Morseova jiné proudy v kabelu a tyto proudy mohou býti pozorovány v telefonech stanice na pobřeží, čímž spojení jest docíleno, i může se pak telegram odeslati.

Kf. (Vesmír 13, 106, 1884/9)

2024: „Slyšíte mě?“, řekl profesor Amos Emerson Dolbear do mikrofonu, propojeného drátem ze sklepní místnosti na půdu kaple soukromé vysoké školy v Bethany na západě amerického státu Virginie. Psal se rok 1873 a Dolbear právě přeměnil elektřinu na zvuk, čímž sestrojil telefon.

Když o tři roky později Alexander Graham Bell získal patent na přenos lidské řeči po drátě, o prvenství se přihlásilo hned patnáct dalších vynálezců, mezi nimi i Dolbear. Časopis Scientific American v červnu 1881 Dolbearův výzkum ocení slovy: „Kdyby dodržoval formality patentového úřadu, možná by hlasový telefon, nyní tak široce připisovaný panu Bellovi, patřil k jeho vítezstvím.“ Spor se následně dostane až k Nejvyššímu soudu USA, kde Dolbear své prvenství nedokáže obhájit.

Tou dobou už Dolbear vyučuje fyziku a astronomii na dnešní Tuftsově univerzitě a zkoumá bezdrátový přenos telegrafních signálů. Jde v podstatě o indukční typ přenosu elektrických impulsů, účinný nanejvýš do vzdálenosti kolem čtyř set metrů. Přesto i tento vynález, který si roku 1886 nechá patentovat, skončí před soudem. Podobně jako dříve v případě telefonu vítězí soupeř – Guglielmo Marconi.

Za Dolbearem ale zůstala i řada nezpochybněných vynálezů: magnetotelefon, statický telefon, pružinový bilanční ampérmetr či elektrický gyroskop. Vyjímá se mezi nimi snad jen objev schopnosti cvrčivců Oecanthus niveus¹⁾ měnit frekvenci vydávaných zvuků v závislosti na okolní teplotě. Dolbearův zákon, který dokonce obsahuje vzorec, podle kterého se dá teplota vypočítat z frekvence cvrkání, ale také slouží jako zdroj pro zábavu matematiků.