Zářící ocásky mločíků

Fluorescence je stručně a zjednodušeně jev, při němž světlo určité vlnové délky (často v ultrafialové části spektra) způsobí, že osvícený substrát začne vydávat záření o delší vlnové délce (které vidět dokážeme). Fluorescence je dobře známa u štírů (Vesmír 103, 474, 2024/9), nicméně dostupnost kapesních UV svítilen a nadšení a zvědavost přírodovědců v poslední době ukazují, že je i u obratlovců mnohem běžnější, než jsme si mysleli.

Rozdílná intenzita fluorescence u samců a samiček mločíka popelavého.

Snímky Anthony C. D. et al., 2023

U ocasatých obojživelníků je fluorescence typicky vázána na spodní stranu ocasu, konkrétně na postkloakální žlázu v pokožce, která slouží k chemické komunikaci. Obě pohlaví jí značkují teritoria a exkrementy. Mločíci popelaví (Plethodon cinereus) podle pachové stopy (a také podle složení exkrementu) dokážou posoudit kvalitu majitele teritoria či návštěvníka. Pokud samice posuzují podle pachu kvalitu samce a pokud s kvalitou či množstvím pachu souvisí také velikost žlázy i intenzita její fluorescence, může jít o druhotný znak, který samice dokážou vzít v potaz při dámské volence. Proto jsou tyto žlázy u samců asi o polovinu větší a více září během období páření.