V Himálaji hrozí střet velkých koček

Přelidněný indický subkontinent sice není z hlediska Asie region nijak rozsáhlý, ale žije zde pět „velkých koček“ (Pantherinae). V Indii navíc už téměř před osmdesáti lety vyhynul gepard, který ovšem do této skupiny patří jen velikostí, a přidat lze i téměř všechny největší ze starosvětských „malých koček“ (Felinae); výjimek je jen pár, např. serval a iberský endemit rys pardálový. Šelmy, zejména ty velké a největší, si samozřejmě potenciálně konkurují, protože mají velké nároky potravní, a tím pádem i teritoriální. Díky specializaci na určitou kořist i typ prostředí avšak nakonec zůstane jistý prostor pro všechny. Například lvi a tygři se v Indii i jinde v Asii zřejmě nesetkávali ani v dobách, kdy byli výrazně početnější než dnes, protože společenští lvi obývají otevřenější a sušší krajinu až polopouště, zatímco tygři lovecky uspějí jen tam, kde se lze před kořistí skrýt, tedy v lese nebo v rákosí a mangrovech. (Přítomnost tygrů také byla jedním z důvodů, proč se nerealizovalo založení náhradní populace indických lvů; viz Vesmír 86, 562, 2007/9.)

Na mnoha místech se však o životní prostor musejí s tygry dělit levharti skvrnití. Snaží se vyhnout tygrům, kteří je vytlačují na okraj vhodného prostředí či mimo ně a také blíž k lidem (daří se jim dokonce i ve velkých městech). V Nepálu proto tygři obývají nížiny nebo jen mírně zvlněnou krajinu a levharti ustoupili do kopců v předhůří Himálaje, vlastně kamkoliv dál od tygrů. V místech s tygří populací jich vždy bývá méně. Velmi zdravá levhartí populace je ostatně na Šrí Lance, kde tygři nežijí.