Sociální sítě nejsou pro dospívající tak nebezpečné, jak se tvrdí

Obavy z toho, že internet a sociální sítě narušují vývoj dětí a dospívajících, jsou přehnané, říká profesor David Šmahel. Přispívají k nim bohužel masová média, která zveličují rizika a spíše přehlížejí výhody, které nové technologie mladým lidem přinášejí.

Informace, jež se dostávají do médií, bývají dramatické. Sociální sítě jsou označovány za riziko poškození duševního zdraví a životní pohody dětí. David Šmahel považuje taková varování za významná, nicméně nevyvážená.

„Když to shrnu, mediální informace se soustřeďují především na potenciální rizika a možné negativní dopady. Ty samozřejmě nemůžeme přehlížet, ale není nutné je ani démonizovat. Velká většina výzkumů, které se věnují dopadům užívání digitálních technologií a sociálních sítí na well-being, tedy na životní pohodu mladých lidí, ukázala, že tyto dopady jsou minimální nebo vůbec žádné,“ uvádí vedoucí institutu s názvem Interdisciplinární výzkum internetu a společnosti (IRTIS) na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Od informatiky k psychologii

David Šmahel vystudoval Fakultu informatiky Masarykovy univerzity a pracoval jako správce počítačové sítě ve velké firmě. „Hrál jsem počítačové hry, prostředí internetu pro mě bylo zcela přirozené, udržoval jsem na něm kontakt se spolužáky a kamarády, kteří na internetu trávili mnoho hodin, někteří hráli online hry i přes deset hodin denně,“ vzpomíná.

Pak jej začaly lákat společenské vědy, vrátil se do školy a vystudoval psychologii. Zájem o chování lidí na internetu se stal přirozeným pokračováním jeho profesní kariéry. Soustředil se hlavně na to, jaké má využívání internetu na děti a mladé lidi dopady, a zda jsou tak negativní, jak se píše v médiích.

Kreativní příběhy i počítání kroků

„Mladý člověk potřebuje rozvíjet komunikaci a vztahy s vrstevníky. A v tom mu sociální sítě pomáhají,“ zdůrazňuje profesor Šmahel. Připomíná, že konzumace médií za účelem zábavy je zdrojem příjemných prožitků. Existovala už dávno a existuje i v době moderních technologií. Jejich využití může být různým způsobem užitečné.

„Někteří dospívající se na internetu učí připravovat exotická jídla, spousta dětí a adolescentů hraje například online hru Episode – čtou si v ní většinou v angličtině různé příběhy a někteří interaktivně vytvářejí své vlastní příběhy. Podněcuje se tím kreativita, vylepšuje znalost jazyka. A to způsobem, který umožňují jen moderní technologie. Je to jako novodobé čtení interaktivních knih,“ upozorňuje David Šmahel.

Jednou z výhrad proti sociálním médiím je, že uživatele vedou k sedavému způsobu života i v jejich volném čase. Ale nemusí to platit vždycky. Badatelé se mimo jiné podívali na takzvané mHealth aplikace v mobilních telefonech a chytrých hodinkách, tedy takové, které umožňují sledovat sportování, stravování a zdravotní stav uživatele.

„Ukázalo se, že více než polovina, 58 procent, adolescentů v našem výzkumu tyto zdravotní aplikace používala. Samozřejmě ve svém věku ještě nekontrolují svůj pulz nebo krevní tlak. Nejčastěji sledují počet kroků, které za den ušli. Když jim aplikace ukazuje kroků málo, někdy si ještě někam vyjdou.“

Někteří dospívající ve zdravotní aplikaci sledují také příjem kalorií, takže do ní naklikají, co snědli a vypili. Některé programy dávají také doporučení ohledně zdravého stravování.

Další funkcí těchto aplikací je sledování doby a kvality spánku. To je pro mladé lidi, kteří mívají spánku málo, užitečné. Okamžitě vidí, když spí nedostatečně, mohou si to spojit s aktivitou předchozího dne.

„Docela nás překvapilo, že používání mobilu před spaním nemělo podle našeho výzkumu fakticky žádné negativní dopady na spánek a na jeho kvalitu. Když to shrnu, podle našich dosavadních zjištění nejsou dopady nových technologií na well-being adolescentů buď žádné, nebo jsou velmi malé. Negativní dopady používání technologií se nicméně mohou týkat nějaké menší části dětí a dospívajících, například při jejich nadměrném používání,“ konstatuje profesor Šmahel.

Rizikové oblasti

Používání digitálních technologií však má také svá rizika. Jedním z nich je expozice nenávistným materiálům, které zahrnují xenofobii, rasové útoky, nenávistné projevy vůči různým menšinám a podobně.

„Celkem 59 procent českých dospívajících ve věku 11 až 16 let v našem výzkumu uvedlo, že byli v posledním roce vystaveni na internetu nenávistnému obsahu, což je v evropském kontextu vysoké číslo. Čtyři pětiny z nich se k tomuto obsahu dostaly nechtěně – někdo jim jej přeposlal, náhodně na něj klikli. A devět z deseti z nich uvedlo, že je tato zkušenost alespoň chvíli trápila, byla zneklidňující, a to pro dívky více než pro chlapce,“ popisuje profesor Šmahel.

Podle výzkumu týmu IRTIS je Česká republika také na čelném místě mezi zeměmi, v nichž jsou dospívající vystaveni sexuálním materiálům – 43 procent dětí a dospívajících ve věku 9 až 16 let vidělo nějaké materiály online (na internetu) nebo offline (v časopisech, ve filmech, v televizi). Celkem 26 procent je pak vidělo přes telefon, tablet nebo počítač na internetu.

„Informace máme z dotazníků, které nám dospívající při výzkumu vyplnili. Česko je ovšem poměrně liberální země, k sexuálně explicitnímu obsahu je tolerantnější, a tak i dospívající snáze připustí, že se s takovým obsahem setkali. Je možné, že v některé konzervativnější zemi je vystavení adolescentů sexuálnímu obsahu podobné, jenom to v anonymních dotaznících neuvádějí. Zároveň je třeba si uvědomit, že rozvoj sexuality je v období adolescence zcela přirozený. Sledování sexuálních materiálů tak nehraje pouze negativní roli, ale u starších adolescentů jej můžeme chápat i jako běžnou součást dnešního sexuálního dospívání,“ hodnotí David Šmahel.

Výzkumná aplikace díky grantu

V roce 2018 získal profesor Šmahel na svůj výzkum grant EXPRO určený excelentním vědcům na pětiletý výzkumný projekt (s názvem FUTURE). Byl to první grant EXPRO udělený ve společenských vědách. Umožnil jeho týmu připravovat jedinečné designy výzkumů, které směřují k určení kauzality dějů.

„Mohli jsme platit programátora a vytvořit speciální aplikaci pro mobilní telefony, která nám umožňuje objektivně měřit používání technologií a nebýt závislí pouze na tom, co účastník výzkumu sám nahlásí,“ pochvaluje si David Šmahel a připomíná, že chytré telefony jsou pro mladou generaci nejobvyklejší platformou pro přístup k novým médiím.

Výzkumu se účastnilo dvě stě dospívajících ve věku 13 až 17 let z České republiky, kteří si aplikaci stáhli do svých mobilních telefonů. Čtyřikrát v průběhu roku, pokaždé po dobu dvou týdnů, zaznamenávala, jak často účastníci výzkumu používali telefon a které aplikace na telefonech využívali. K tomu výzkumná aplikace několikrát denně posílala krátké dotazníky s otázkami, jak se cítí, jak dobře spali a podobně.

Čtyři hodiny denně na síti

V tuto chvíli ještě výzkumníci vyhodnocují analytické závěry ze získaných poznatků projektu FUTURE, především ohledně kauzálních dopadů používání digitálních technologií na well-being. Nicméně již dosavadní zjištění jsou zajímavá.

Adolescenti, kteří se výzkumu účastnili, průměrně zapnuli svůj telefon 78krát během dne. Strávili na něm něco přes čtyři hodiny denně (4 hodiny, 11 minut). Nejvíce času, v průměru 74 minuty, byli aktivně připojeni k sociálním sítím (pouze dvě procenta účastníků výzkumu sociální sítě vůbec nepoužívala). Dále 59 minut strávili se zábavními aplikacemi, na nichž sledovali především videa nebo poslouchali hudbu. Už o něco méně času připadlo na hry, na prohlížení webových stránek, kontrolu kalendáře, vyhledávání na mapě, čtení zpravodajství či vzdělávacích informací, anebo třeba nahlédnutí do přehledu školních známek.

V dřívějších průzkumech, v nichž dospívající sami odhadovali, kolik času s mobilem, tabletem nebo počítačem stráví, uváděli čas podstatně kratší (dvě a půl hodiny ve všední den, čtyři hodiny o víkendu). Objektivní data však ukázala, že času stráveného na mobilu je více. Také se ukázalo, že v používání mobilů není mezi pracovním a víkendovým dnem velký rozdíl.

Dívky v průměru trávily na mobilu o 25 minut více času než chlapci. Více se věnovaly sociálním sítím; chlapci zase více hráli hry.

„Poznatky, které zatím máme, vedou k poznání, že rodiče se nemusí moderních technologií bát a neměli by je dětem zakazovat. Restrikce používání digitálních technologií snižují digitální znalosti a digitální dovedností dětí, a to v dnešní době určitě nechceme,“ uzavírá profesor Šmahel. „Podstatný je obsah aktivit, které dospívající na internetu provozují. Rodiče a také učitelé mohou podporovat smysluplné používání digitálních technologií a omezit případná rizika tím, že se budou s dospívajícími bavit o tom, co na mobilu dělají a na případná rizika je upozorňovat.“

Prof. PhDr. David Šmahel, Ph.D.

Vystudoval Fakultu informatiky Masarykovy univerzity v Brně a později na téže univerzitě psychologii na Fakultě sociálních studií. Dnes je vedoucím tamního institutu Interdisciplinární výzkum internetu a společnosti (IRTIS – irtis.muni.cz). Zabývá se tématy používání internetu dětmi a dospívajícími, riziky digitálních technologií, dopady používání digitálních technologií na well-being a oblastí interakce člověka s počítačem.