Nejprve plísně, nyní viry

Dramatický pokles počtu obojživelníků je jedním z nejkřiklavějších současných příkladů úbytku biologické rozmanitosti. Během posledních dekád vyhynulo až dvě stě druhů a další stovky až tisíce se řadí mezi celosvětově ohrožené druhy. Hrozbu přitom nepředstavuje jen známá patogenní houba Batrachochytrium dendrobatidis.

Ani chráněné oblasti a nejodlehlejší kouty planety už nejsou bezpečným útočištěm zajišťujícím přežití druhů. Klimatické změny mohou zásadně narušit i vztahy tak těsné, jako jsou vztahy mezi parazity a jejich hostiteli.

Mrtvola skokana pyrenejského (Rana pyrenaica) infikovaného ranavirem.

Snímek Jaime Bosch

Ropuška starostlivá (Alytes obstetricans) uhynulá v důsledku ranavirové infekce.

Snímek Jaime Bosch

Navzdory své zdánlivé zranitelnosti jsou obojživelníci v evolučním měřítku velmi úspěšnou skupinou živočichů. Dařilo se jim kolonizovat většinu prostředí a široká škála strategií jim umožnila být přímými účastníky všech zásadních změn, kterými si Země v průběhu milionů let prošla. Skutečnost, že jejich přežití je v současnosti vážně ohroženo, by nás proto měla přimět k zamyšlení nad dopady našeho působení na planetu Zemi.

Staří i noví nepřátelé