Aktuální číslo:

„Školičky“

| 10. 7. 2023

| Vesmír 102, 458, 2023/7

Školička, tedy zděná provizorní dvoutřídka, je fenomén známý hlavně v Praze. Právě v hlavním městě, kde se podle jedné dokonce jmenuje i ulice (U Školičky, Praha 9 – Libeň), jich bylo postaveno nejvíce. Podle projektu Prázdné domy je v Praze najdeme na více než padesáti adresách, a to v několika základních sestavách. Školička, jejíž projekt se zrodil v pražském Studijním a typizačním ústavu (STÚ), byla sice koncipována jako solitér (obr. 4), stavěna však byla také jako zdvojený objekt (obr. 5). A to buď přímo spojený, anebo s různě velkými rozestupy. Existují ale také netypické kompoziční sestavy, například trojitá školička (obr. 7), na kterou narazíme třeba v ulici Za Vršovickým nádražím.

1. Dvojice zrcadlově obrácených školiček v Dejvicích (ulice Na Kocínce).

Snímek Jakub Potůček

2. Nadčasová estetika školiček ladí s každým stylem; třeba s neorenesancí, která by klidně v duchu postmodernistické hříčky mohla být její součástí.

Snímek Jakub Potůček

Projekt školičky vypracoval málo známý pražský architekt Lubor Marek (1915–2000). Jeho otec Josef Richard, známější jako J. R. Marek (1883–1951), byl spisovatel, překladatel, grafik a výtvarný kritik, který v roce 1922 redigoval první číslo progresivní revue Stavba. Ačkoliv Lubor Marek patřil ke generaci architektů, která absolvovala až koncem třicátých let, o zajímavou práci neměl nouzi. Nastoupil totiž do velké a významné stavební společnosti Hrabě & Lozovský, která přesídlila na Slovensko, kde na rozdíl od protektorátu Čechy a Morava neplatil zákaz stavebních ani projekčních prací. Po válce, během níž byla provedena řada Markových projektů, především sídlo konsorcia stavebních firem Lozovský & Štefanec v Bratislavě (Gorkého 15, 1941–1943) a továrna prostějovské textilky Rolný (dnes Makyta Púchov), si architekt na Slovensku otevřel vlastní ateliér. Vedle horských hotelů se v něm věnoval hlavně objektům pro turistickou a sportovní infrastrukturu v Nízkých Tatrách, k níž patřily i vůbec první lyžařské vleky v Československu, kterým architekt jako vášnivý lyžař rozuměl.

3. Modely školiček zhotovené studenty Fakulty stavební ČVUT v Praze.

Snímek Jakub Potůček

4. Půdorys školičky (Architektura ČSR, 1956).

Snímek Jakub Potůček

5. Dvojitá kompozice s úzkou prolukou, Pod Slovany, Praha 2 – Nové Město (zbořeno 2019).

Snímek Jakub Potůček

Do Prahy se Lubor Marek vrátil na podzim roku 1950, a to kvůli zaměstnání v STÚ, kde se věnoval typovým projektům bytových domů i typizaci průmyslových celků. A právě na půdě tohoto ústavu se v reakci na totální nedostatek školních míst zrodil jednoduchý dvoutřídní pavilon, za nějž architekt a jeho spolupracovníci obdrželi zvláštní cenu. Podařilo se jim totiž „propracováním detailů dát těmto provisorním stavbám žádoucí výtvarnou úroveň, takže vhodně zapadají do různého prostředí a při tom jsou stavebně jednoduché a výrobně levné“ (Architektura ČSR XV, 37, 1956/1–2). Dnes slouží školičky různým účelům, nejčastěji mateřským školkám a dětským skupinám. Najdeme v nich ale také komunitní centra, třeba na Kampě (obr. 6), kde stojí hned vedle známého muzea, anebo bary a kluby. Některé školičky jsou autenticky zachované, jiné přestavěné či zanedbané. Citlivě rekonstruovanou školičku pak najdeme v areálu neorenesanční letenské vodárny (obr. 2), který byl podle projektu architekta Petra Hájka upraven v letech 2016–2018 pro potřeby Domu dětí a mládeže městské časti Praha 7.