„Školičky“
| 10. 7. 2023Školička, tedy zděná provizorní dvoutřídka, je fenomén známý hlavně v Praze. Právě v hlavním městě, kde se podle jedné dokonce jmenuje i ulice (U Školičky, Praha 9 – Libeň), jich bylo postaveno nejvíce. Podle projektu Prázdné domy je v Praze najdeme na více než padesáti adresách, a to v několika základních sestavách. Školička, jejíž projekt se zrodil v pražském Studijním a typizačním ústavu (STÚ), byla sice koncipována jako solitér (obr. 4), stavěna však byla také jako zdvojený objekt (obr. 5). A to buď přímo spojený, anebo s různě velkými rozestupy. Existují ale také netypické kompoziční sestavy, například trojitá školička (obr. 7), na kterou narazíme třeba v ulici Za Vršovickým nádražím.
Projekt školičky vypracoval málo známý pražský architekt Lubor Marek (1915–2000). Jeho otec Josef Richard, známější jako J. R. Marek (1883–1951), byl spisovatel, překladatel, grafik a výtvarný kritik, který v roce 1922 redigoval první číslo progresivní revue Stavba. Ačkoliv Lubor Marek patřil ke generaci architektů, která absolvovala až koncem třicátých let, o zajímavou práci neměl nouzi. Nastoupil totiž do velké a významné stavební společnosti Hrabě & Lozovský, která přesídlila na Slovensko, kde na rozdíl od protektorátu Čechy a Morava neplatil zákaz stavebních ani projekčních prací. Po válce, během níž byla provedena řada Markových projektů, především sídlo konsorcia stavebních firem Lozovský & Štefanec v Bratislavě (Gorkého 15, 1941–1943) a továrna prostějovské textilky Rolný (dnes Makyta Púchov), si architekt na Slovensku otevřel vlastní ateliér. Vedle horských hotelů se v něm věnoval hlavně objektům pro turistickou a sportovní infrastrukturu v Nízkých Tatrách, k níž patřily i vůbec první lyžařské vleky v Československu, kterým architekt jako vášnivý lyžař rozuměl.
Do Prahy se Lubor Marek vrátil na podzim roku 1950, a to kvůli zaměstnání v STÚ, kde se věnoval typovým projektům bytových domů i typizaci průmyslových celků. A právě na půdě tohoto ústavu se v reakci na totální nedostatek školních míst zrodil jednoduchý dvoutřídní pavilon, za nějž architekt a jeho spolupracovníci obdrželi zvláštní cenu. Podařilo se jim totiž „propracováním detailů dát těmto provisorním stavbám žádoucí výtvarnou úroveň, takže vhodně zapadají do různého prostředí a při tom jsou stavebně jednoduché a výrobně levné“ (Architektura ČSR XV, 37, 1956/1–2). Dnes slouží školičky různým účelům, nejčastěji mateřským školkám a dětským skupinám. Najdeme v nich ale také komunitní centra, třeba na Kampě (obr. 6), kde stojí hned vedle známého muzea, anebo bary a kluby. Některé školičky jsou autenticky zachované, jiné přestavěné či zanedbané. Citlivě rekonstruovanou školičku pak najdeme v areálu neorenesanční letenské vodárny (obr. 2), který byl podle projektu architekta Petra Hájka upraven v letech 2016–2018 pro potřeby Domu dětí a mládeže městské časti Praha 7.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [493,19 kB]
Doporučujeme
Algoritmy pro zdraví
Mají savci feromony?
