Obrazy vody

Výstavba přehrad je jedním z nejvýraznějších zásahů, jimiž člověk mění krajinu kolem sebe. V době svého vzniku vodní díla přispívala k celostátnímu i regionálnímu rozvoji, vedla ale také k likvidaci řady přírodních i kulturních hodnot. Lipno, snímek z 3. listopadu 1964.

Přehrady se v poválečném období zařadily mezi preferované náměty umělecké tvorby, na jejich staveniště proto zavítala řada umělců, kteří zachycovali průběh prací i zástupce jednotlivých profesí. Výtvarník Jiří Tichý vytvořil na Lipně v letech 1952–1957 sérii kreseb a maleb; výběr z nich prezentoval v závodním klubu stavby. Barevná litografie, 1953.

Napouštění orlické přehrady začalo 29. září 1960 slavnostním uzavřením propusti hráze, jemuž předcházelo poslední splutí Vltavy desítkami vodáků. V dobovém tisku však nostalgii loučení se starou řekou překryly poukazy na nezbytnost vodního díla pro energetickou soběstačnost státu.

Propaganda padesátých let řadila přehrady mezi „velké stavby socialismu“ odkazující na vyspělost poúnorového režimu. „Dobyvačný“ vztah ke krajině a přírodním zdrojům, které si člověk „podmaňuje“ technickými zásahy, však ve stejné době rezonoval i na Západě. Plakát Čsl. stavebních závodů Stavíme Lipno, 50. léta.

Lipno i Orlík byly v dobových propagačních materiálech běžně řazeny mezi pamětihodnosti jihočeského regionu. Pohlednice z roku 1976 podtrhuje novou tvář Vltavy: moderní výtvory lidské práce (betonové hráze, umělá jezera) jsou postaveny na roveň historickým objektům (Zvíkov, Orlík, dřevěný most u Lenory). Jejich atraktivita je odvozena z výjimečnosti technického řešení a všeobecně prospěšného využití vodního zdroje. Pohlednice, Pressfoto Praha, 1976.

Frekventované poválečné metafory vody jako člověkem „zkroceného“ živlu vyjadřovala i díla výtvarného umění. Alegorická socha Ladislava Nováka, osazená roku 1963 na pylon před vstupem do orlické hydrocentrály, znázornila výrobu elektřiny. Figury ženy a muže (ovládnutá síla Vltavy) společně nesou bronzové kolo (rotor turbíny) proťaté bleskem (elektřina). Ladislav Novák, sousoší, pískovec, 1955–1963.

Prvotní energetickou funkci přehrad začala po jejich dokončení rychle doplňovat funkce rekreační. Jejím populárním symbolem se staly vyhlídkové plavby motorových lodí (na Orlíku od roku 1961, na Lipně od května 1959). Většina lodí byla vyrobena v maďarském Vácu, a musela tak při přepravě na jih Čech překonat trasu několika set kilometrů. Na snímku Josefa Falty z ledna 1959 přeprava lodi Vltava určené pro Lipno.

V zátopovém území obou přehrad se ocitla řada cenných historických památek. Argumenty pracovníků památkové péče však zůstávaly ve srovnání s vodohospodáři výrazně upozaděny. Mezi stavby, které se po složitých jednáních nakonec podařilo zachránit, patřil románský kostelík sv. Bartoloměje v Červené (Orlicko). Vzhledem k jeho mimořádnému stáří bylo rozhodnuto jej rozebrat a přesunout o cca 40 metrů nad zátopovou čáru. Zachovány tím byly alespoň nejcennější původní prvky (klenby, části románského zdiva, fragmenty fresek) zapojené do nové stavby (dokončena 1961). Barokní zvonici nahradila replika. Snímek M. Jiránka z července 1960.

Napuštění orlické přehrady zasáhlo do krajinného rámce Zvíkova tyčícího se na skalním ostrohu nad soutokem Vltavy s Otavou a proměnilo jej ve „vodní hrad“. Kresba zhotovená při průzkumu zátopové oblasti (1958) zachytila i skromné chalupy převozníka a poříční stráže odsouzené k zániku. Po napuštění přehrady vzniklo pod hradem poblíž soutoku přístaviště výletních lodí (1961). Josef Kubovský, Milan Rejchl, Jaroslav Zdražil, kolorovaná kresba, 1958.

Téma vodních staveb proniklo po roce 1948 v souvislosti s nástupem politicky prosazované metody socialistického realismu také do literární tvorby. Nejvýrazněji rezonovalo v žánrech reportáže a tzv. budovatelského románu. Po vzoru sovětských autorů vznikala i původní česká a slovenská díla reflektující výstavbu přehrad.

Instalace výstavy Obrazy vody na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích (4. 6.–2. 7. 2023).