Existují hory?

Jazyk hraje v našem vnímání světa zásadnější roli, než si připouštíme. To naznačují některé nedávné výzkumy, byť diskuse o jazykovém relativismu stále probíhají.

Existují hory? Takto provokativně se ptají filozof Barry Smith a geograf David Mark ve svém příspěvku k diskusi o vztahu jazyka a prostorové percepce. [1] Zdánlivě nesmyslná otázka nás však při bližším zkoumání přinutí zamyslet se nad tím, jakou roli v našem vnímání světa hrají jazykově vyjádřené koncepty, jimiž zcela samozřejmě a povětšinou i nevědomě organizujeme a přetváříme prostor kolem nás. Povrch Země je totiž kontinuum, které teprve pomocí jazyka členíme na základě různých kritérií (například tvaru, velikosti, materiálu, funkce aj.) na jednotlivé kvaziobjekty (tedy řeky, hory, potoky, říčky, jezera a jiné). S nimi pak zacházíme, jako by to byly skutečné objekty. Mapujeme je, zkoumáme, přesouváme, skládáme z jejich znalostí zkoušky, chráníme je, vlastníme či dobýváme. Dokonce jim i někdy připisujeme schopnost volního jednání – řeka teče, hora zpívá a les šumí. Komparativní studie navíc ukazují, že mluvčí různých jazyků člení kontinuum světa odlišně a že jen obtížně budeme hledat univerzální krajinný prvek rozlišovaný stejně ve všech jazycích. A co víc, dokonce to nedělají stejně ani mluvčí totožných či blízce příbuzných jazyků.

Hrad Hazmburk z vrchu Nedvězí.

Snímek Stanislav Vaněk

Není hora jako hora

Kirk: A to nemluvím o nejdůležitějším důvodu pro zlézání hory. Spok: A tím je? Kirk: Protože tu je!

(Star Trek V: The Final Frontier)

V případě konvexních tvarů reliéfu, tedy vystouplých tvarů zemského povrchu, nacházíme ve světových jazycích obrovskou pestrost. Inuité v jižním Grónsku rozlišují konvexní tvary reliéfu nikoliv podle výšky, nýbrž podle materiálu, z něhož jsou vytvořeny. Kamenné vyvýšeniny jsou qaqqaq, zatímco ostatní (hliněné, ledovcové) jsou pingu. Podobně jako inuitština nerozlišují vyvýšeniny podle velikosti ani mayský jazyk tzeltalština či melanéský jazyk jeleština. Mají pro ně jen jeden termín – witz, resp. mbu. Stejný termín se tedy používá pro krtinec i pro to, čemu my říkáme „hora“. V australském jazyce jindžinbarndištině se sice rozlišují konvexní tvary reliéfu podle velikosti, ale práh rozlišení leží výrazně níže než například v češtině – marnda se používá pro hory, pohoří a většinu kopců, zatímco bargu jen pro nejmenší vyvýšeniny. Marnda ale znamená také peníze, skálu, kov či rudu, tedy tvrdé materiály. V polynéském jazyku markézštině se vyvýšeniny naopak rozlišují podle tvaru a umístění – tuaivi je hora tvořící stranu údolí, mouka je samostatně stojící hora a ivi je hora, která je součástí horského hřebene.