Samoregenerační vlastnosti římského betonu

Římský beton umožnil svými vlastnostmi starověkým Římanům stavět velké a složité stavby, jež přetrvaly tisíciletí. Prvkové a chemické mapování vápenných klastů přítomných v římském betonu (na obr. červeně vápník, zeleně křemík, modře hliník, žlutě síra) svědčí o tom, že Římané používali míchání kalcitového materiálu za tepla, přičemž používali pálené vápno ve spojení s hašeným vápnem nebo místo něj, aby vytvořili prostředí, v němž se v maltové matrici udržely vápenné klasty s velkým povrchem. Tyto inkluze mohou vyluhovat kalcit do trhlin a po vystavení vodě rekrystalizovat a vyplňovat dutiny vzniklé zvětráváním v průběhu času. Moderní beton vyvinutý na tomto základě by mohl být trvanlivější a udržitelnější, neboť uhlíková stopa výroby betonu tvoří asi 8 % celosvětových emisí CO₂.

M. Seymour et al.: Science Advances, 2023, DOI: 10.1126/sciadv.add1602

Linda M. Seymour et al.: Science Advances, 2023, DOI: 10.1126/sciadv.add1602