Užitečný sliz

Mnozí z nás se při koupání setkali s nepříjemným slizem chaluh. Ukazuje se však, že sliz hraje důležitou úlohu: mořské hnědé řasy, jako jsou Fucus vesiculosus (chaluha bublinatá), Macrocystis (bobulák) nebo Sargassum (hroznovice), přemění ročně gigatuny CO₂ na polysacharidy. Hnědé řasy tvoří tolik biomasy, že bývají považovány za mořský protějšek pozemských lesů. Syntetizují především laminarin, celulózu, alginát a fucoidan. Laminarin je rozpustný ve vodě a je potravinovým cílem řady bakterií, které ho snadno a rychle rozloží, protože jim k jeho rozkladu postačí tři enzymy. Celulóza, alginát a fucoidan jsou složkou buněčných stěn a fixují tedy uhlík v těle chaluh. Přestože fucoidan tvoří až čtvrtinu hmoty suché řasy, významnější je, že se slizovými kanálky dostává do slizové bariéry mezi řasou a vodou. Jelikož je dobře rozpustný ve vodě, musí být ve slizu stále doplňován. Tak např. chaluha bublinatá vyloučí 0,3 % své biomasy denně. Řasy tedy zprostředkovávají značný tok uhlíku. Na rozdíl od lamarinu však fucoidan dokážou rozložit jen specializované bakterie, které k tomu potřebují desítky enzymů. [3] Ačkoli není dokonale zmapován osud těchto glykanů v mořských vodách, autoři [2] věří, že „jejich přítomnost v hlubokomořských sedimentech dokazuje, že tyto glykany nebyly stráveny bakteriemi. Místo toho přesunuly oxid uhličitý z povrchových vrstev oceánu do hlubin, kde bude uzamčen nejméně po dobu příštích 1000 let.“

Chaluha rodu Sargassum, česky hroznovice, naplavená na pláži.Snímek hat3m

[1] Hagen Buck-Wiese et al.: PNAS, 2022, DOI: 10.1073/pnas.2210561119

[2] Silvia Vidal-Melgosa et al.: preprint, DOI: 10.1101/2022.03.04.483023

[3] Andreas Sichert et al.: Nat. Microbiol., 2020, DOI: 10.1038/s41564-020-0720-2