Dekolonizace a Náprstkovo muzeum

Mnohé země zachvátily debaty o koloniálním dědictví. Rakousko-Uhersko koloniální državy nemělo. Diskuse o koloniálním dědictví se nás tedy netýká? V české společnosti je postkoloniální debata minimální a vedle kritiky se mnohdy setkává i s odporem. Kritika jakéhokoliv přístupu je naprosto legitimní, avšak v našem prostoru se odehrává spíše ve zkreslené podobě, vzniklé často z nevědomosti.

Pojem dekolonizace je pro nás známý zejména v politických konotacích z hodin dějepisu. Původně označuje proces, při kterém kolonie v průběhu 20. století získávaly nezávislost. Aktuální postkoloniální přístup tento pojem přenáší a užívá jej v souvislosti s myšlením a reprezentací cizích kultur.

Dekolonizace muzeí

Postkoloniální obrat ve své zjednodušené podobě znamená, že dochází k přetočení optiky, kdy jsou různé problémy nahlíženy z pozice kolonizovaných, nikoliv kolonizátorů. Postkoloniální přístup má tedy vést k odklonu od eurocentrismu a k hledání nových pohledů. Ve složitější rovině dochází v rámci této debaty také k vypořádání se s dopady a vlivy kolonialismu na myšlení, vzdělání a umění. Zde se primárně hovoří o boji proti zavedeným stereotypům, které ovlivňují náš pohled na jiné kultury a obyvatele.

Pavlač domu U Halánků s didaktickými tabulemi a bustami. Jan Mulač, 1894.

Paměťové instituce byly plnohodnotnou součástí globálního kolonialismu. Zvláště etnografická muzea představovala nástroj imperiální a koloniální identity. Muzeum zde na jedné straně fungovalo jako součást dobové propagandy, ukazující vlastní úspěchy koloniálních metropolí, a na straně druhé spoluvytvářelo onen civilizační přístup a přispívalo k degradaci kolonizovaných národů v očích evropské veřejnosti.¹⁾ V neposlední řadě tato muzea představovala prostor, kde byla prezentována válečná kořist. Není proto překvapením, že postkoloniální obrat se těchto institucí přímo týká a stává se pro ně prostředkem redefinice a přehodnocení vlastní činnosti. Velký impuls pro ideové posuny v muzeích západní Evropy představoval nárůst přistěhovalectví z bývalých kolonií do původních imperiálních metropolí. Vliv rozšiřujících se minorit vedl k silnému impaktu multikulturalismu, čímž se nabourala původní podstata koloniálního muzejnictví.²⁾