Hycean: Oáza na cestě k životu?

V atmosféře planety K2-18 b, která se nachází v obyvatelné zóně své hvězdy, byl nalezen metan, oxid uhličitý a dimetylsulfid. Může to být první stopa mimozemského života?

Planetu K2‑18 b objevil již v roce 2015 kosmický teleskop Kepler, který byl na dráhu okolo Slunce vynesen o šest let dříve. Kepler patří mezi velké kosmické observatoře. Vstupní optický člen má průměr 0,95 metru, průměr hlavního zrcadla činí 1,4 metru. Pro porovnání – průměr Hubbleova teleskopu je 2,4 metru, plocha složeného zrcadla Webbova teleskopu odpovídá kruhu o průměru 6,3 metru. Rozsah citlivosti detektoru světla je u Kepleru 430 až 890 nanometrů, tedy celá viditelná oblast spektra a část blízkého infračerveného oboru. To jsou hodnoty běžné například u mobilních telefonů. To, čím je Kepler výjimečný, jsou bez nadsázky obří rozměry detektoru, který je sestaven z CCD čipů do matice tvaru čtverce o úhlopříčce téměř 40 cm. Ovšem v rozích jsou čipy vynechané – nacházejí se tam senzory přesného navádění (obr. 1).

Detektor teleskopu Kepler tvoří 42 CCD čipů uspořádaných po dvojicích do čtvercové matice s vynechanými rohy. Každý čip má fyzické rozměry 50 × 25 mm a úhlopříčka celé matice je téměř 40 cm. V součtu má matice 94,6 megapixelu.

Snímek NASA a Ball Aerospace, David Koch

Planet je více než hvězd

Observatoř Kepler stále neúnavně obíhá kolem Slunce, ale o její misi již musíme mluvit v minulém čase. Primární mise byla naplánována do roku 2012, poté byla kvůli problému s šumem pozadí prodloužena do roku 2016. Teleskop byl zaměřen na pečlivě vybranou oblast Mléčné dráhy v souhvězdí Labutě. Nepřinášel nádherné snímky mlhovin, hvězdokup či vzdálených galaxií. „Pouze“ měřil jasnost hvězd. A to hned stovky tisíc najednou. Smyslem bylo čekání na štěstí v podobě planety, která na své oběžné dráze při pohledu od nás přechází přes disk hvězdy. Planetu nevyfotografujeme, ale zaznamenáme pokles jasnosti hvězdy. Pokud se jev opakuje se stejnou periodou, máme velkou naději, že jsme objevili planetu. Pravděpodobnost, že dráha cizí planety bude mít ten správný sklon, aby jev nastal, je velmi malá. Objevíme tak jen zlomek existujících planet. A proto bylo obrovským překvapením, že jich Kepler během několika roků objevil tisíce. Započteme-li (ne)pravděpodobnost příhodného sklonu dráhy, počet hvězd, u nichž jsme planety hledali, a skutečnost, že v řadě případů byly objeveny i planetární soustavy čítající nejméně dvě planety, vychází, že planet je ve vesmíru (přesněji v blízkém okolí do vzdálenosti několika tisíc světelných roků) více než hvězd. To je zásadně nová informace. A tak velký objev, že by sám o sobě zajistil observatoři Kepler věčnou slávu.