Tleskání je také věda

Dva akustici z technické univerzity na Krétě se zabývali výzkumem, jak nejlépe tleskat. Možná bychom byli v pokušení říci „Jejich starosti na naši hlavu“, ale nejde o vyjádření uznání výkonu; tlesknutí se používá nejen jako levný zdroj zvuku pro jednoduché vyšetření akustických charakteristik prostorů, ale rovněž k ovládání elektrických spotřebičů, pro zvukovou interakci s počítačem, ke komunikaci mezi lidmi a roboty nebo např. k lokalizaci mobilního telefonu.

Ve svých měřeních rozlišovali jedenáct konfigurací rukou při tleskání (viz obr.).

Konfigurace rukou, které byly rozlišovány při měření. A. dlaně zkřížené pod úhlem zhruba 45°, P. dlaně paralelní, O. dlaně protilehlé. Zaznamenávala se hladina akustického tlaku, oktávové pásmo a frekvence.

Snímky Papadakis N. M., Stavroulakis G. E., CC BY 4.0

Rozdílný zvuk vyvolá tlesknutí dlaněmi na plocho nebo dlaněmi mírně klenutými tak, aby utvořily vzduchovou kapsu (např. A1+ na obr.)

Nejhlasitěji tleskáte, když držíte dlaně v úhlu přibližně 45 stupňů vůči sobě a jen zčásti překryté (A2). Nejnižší tóny zase vytvoříte, když jsou dlaně opět v úhlu 45 stupňů, ale zcela se překrývají (A1+). Tlesknutí plochými dlaněmi vytlačuje nakonec vzduch tak rychle, že vzniká rázová vlna.

Hercům, muzikantům či přednášejícím je nejspíše lhostejné, jakou konfigurací dlaní vyjadřujete uznání jejich výkonu, avšak pro použití tleskání jako „bodového zdroje zvuku“ k měření akustických charakteristik je optimální konfigurace A1+.

Papadakis N. M., Stavroulakis G. E.: Acoustics, 2020, DOI: 10.3390/acoustics2020015