Brečí ti dítě

„Jak ti v noci spí?“

„Ona nespí mně, ale sobě, mami!“ Tenhle modelový rozhovor se mezi mnou a mojí maminkou odehrál mnohokrát. Ono zájmeno „ti“ bušívalo na vrata mých jazykově-společenských hodnot. Ne, rýže se nespálila mně, pračka nepere tiše mně a dítě se neválí na chodníku v záchvatu mně. Já přece nejsem adresátem těchto dějů. Jenže pak jsem zaslechla sebe samu, jak konstatuju, že mi manžel tu dýňovou polévku nechce a že mi děti kreslí po zdech.

Co ta zájmena přinášejí? Jména ve 3. pádě, a to jak podstatná jména, tak zájmena, mají spoustu poloh. Z hlediska klasického popisu větné stavby plní funkci členů větné i výpovědní struktury. Ve školní výuce se nejčastěji házejí do velikého balíčku předmětů, v jemnějším dělení pak můžou mít platnost příslovečných určení (PU). Jmenujme dva hlavní typy. Prvním je PU proživatele děje, které je ve větě významově potřeba, děj vyjádřený slovesem existuje jen tehdy, pokud je doplněno jménem ve 3. pádě, např. Chutná ti kafe z automatu? V horku se mi špatně spí. U výpovědi V horku se špatně spí je proživatel natolik zevšeobecněn, že už nemusí být vyjádřen. Špatně se spí prostě všem. Druhým je PU ne/prospěchu. To je na rozdíl od proživatele děje vypustitelné, děj vyjádřený slovesem existuje i bez něj, např. Uvařil jsem ti kafe, Pohlídej mi děti. Často je šikovnou náhradou přivlastňování: Uvařil jsem tvoje kafe neboli kafe pro tebe, Pohlídej moje děti.

Představme si rušnou kuchyň v restauraci a výkřik: Pálí se ti to! Teď to srovnejme s běžnou domácností, kde jeden z členů právě vaří guláš pro všechny a jiný člen, který nevaří, namísto Pálí se to zvolá Pálí se ti to. Ve druhém případě zájmeno nenese žádnou obsahově novou nebo rozlišující informaci, což nasvědčuje, že může mít místo věcného významu spíš význam komunikační, pragmatický.

Pokud výpověď z titulku pronesl jeden rodič dítěte směrem k druhému a vědomě nepoužil zájmeno pro 1. osobu množného čísla: brečí nám dítě, ale 2. osobu jednotného, mohly být pohnutky takového vyjádření opravdu zčásti pragmatické. Možná se tedy v tom slově o dvou hláskách skrývají minimálně dva netriviální významy: dítě je „tvoje“ a problém s pláčem je „tvůj“ a ty ho máš řešit. Ideálně ve prospěch dítěte i všech kolem.