Pásovci, lepra a regenerace jater

Budeme jednou játra léčit za pomoci lepry? To zní ještě hůř než léčba ran solí. Tvrzení je nadsazené, přesto bakterie Mycobacterium leprae, jež u lidí působí lepru, může pomoci v poznání mechanismů zajišťujících regeneraci jater. Játra jsou přeborníky v regeneraci. Zdravý orgán dokáže dorůst a doplnit chybějící část, ale při chronickém poškození (např. cirhóze) tuto schopnost částečně či úplně ztrácí, tkáň se jizví a mohou v ní bujet nádory. Současná medicína s tím příliš nezmůže.

Na scénu vstupují pásovci devítipásí (Dasypus novemcinctus), jejichž játra mohou přirozeně hostit bakterie lepry. Játra infikovaných zvířat jsou sice oproti orgánům nenakažených zvířat větší, ale jak zjistili biologové z Británie a USA, zároveň zcela v pořádku, tedy struktura i aktivita orgánu jsou normální. Zdá se však, že jaterní buňky byly „přeprogramovány“. Sestava genů zapnutá v buňkách je totiž podobnější sestavě genů aktivních v plodu než v dospělém zvířeti, což je stav, který podporuje růst a regeneraci. Genetickým programátorem je tu pravděpodobně bakterie M. leprae, u níž stejná skupina vědců v minulosti prokázala podobnou schopnost ve Schwannových buňkách, obalujících některé buňky nervové soustavy jako jakási izolace vodičů.

Pásovci devítipásí (Dasypus novemcinctus) jsou pro výzkum vlivu lepry na jaterní buňky téměř ideální také díky tomu, že se jim rodí jednovaječná čtyřčata, tedy čtyři geneticky identické klony. Biologům to umožňuje porovnat účinky nějakého faktoru, např. nákazy bakterií, aniž by do výsledku experimentu zasahovala odlišná genetická výbava každého z jedinců.Snímek Webor, iStock.com

Bakterie tedy „vědí“, jak vypěstovat zdravá a velká játra, ve kterých přebývají, a mohou nám pomoci odhalit mechanismy, jimiž lze regeneraci navodit bez rizika nádorového bujení. Pokud by se povedlo tyto mechanismy zapnout u pacientů s poškozenými játry, jako to umějí samy bakterie, mohla by regenerace pomoci v případech, kdy dnes medicína sahá po transplantaci.

Hess S. et al.: Cell Reports Medicine, 2022, DOI: 10.1016/j.xcrm.2022.100820