Krása fyzikálních rovnic

Boční stěnu Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského zdobí od poloviny června tohoto roku Heyrovského-Ilkovičova rovnice. Praha se tím stala po Leidenu a Utrechtu třetím městem, které tímto způsobem upozorňuje své obyvatele na příspěvek místních vědců.

Heyrovského-Ilkovičova rovnice popisuje polarografickou vlnu.Snímek Stanislav Vaněk

Snelliův zákon lomu optických paprsků na rozhraní dvou prostředí. Snímek S. J. van der Molen, Leiden University, viz též www.muurformules.nl

Pochybuji, že nepoučená veřejnost bude ve fyzikálních rovnicích nalézat stejnou krásu, jakou v ní mohou spatřovat fyzici. Avšak k tomu, abyste shledali krásu v kaligrafii, nemusíte nutně umět čínsky, japonsky či korejsky.

Řadu let se někteří vědci přou o to, zda pravdivé jsou ty fyzikální teorie, které jsou kromě nutné shody s experimentem také krásné. Jazykem přírody je matematika. A matematická imaginace umožňuje fyzikům navrhovat řadu překrásných teorií, které mají jeden závažný nedostatek na kráse: nemají zatím oporu v experimentu.[1] To je velká nepříjemnost pro ty vědce, kteří na sebe berou odpovědnost za výdaje na stavbu unikátních nákladných zařízení, jako je např. LHC.  

Einsteinova rovnice popisuje zakřivení prostoročasu hmotným objektem. vpravo: Vztah mezi teplotou, tlakem a objemem plynu popisuje van der Waalsova rovnice.Snímek S. J. van der Molen, Leiden University, viz též www.muurformules.nl

Vztah mezi teplotou, tlakem a objemem plynu popisuje van der Waalsova rovnice. Snímek S. J. van der Molen, Leiden University, viz též www.muurformules.nl