Záhada prehistorické želvy z Kapverd

Na Kapverdských ostrovech v současnosti žádné želvy nežijí. Tedy kromě mořských želv včetně karety obecné, která zde také klade vejce. V minulosti tu však byly nalezeny fosilie čtvrtohorní suchozemské želvy. Tyto kosti ohlásil v tisku A. Chevaliér roku 1935, byly uloženy v soukromé sbírce dědice solné rafinérie a v roce 1998 byl podle nich popsán druh Geochelone altantica. Typový materiál, uložený nyní na Universidad de Las Palmas de Gran Canaria, byl stále ve vápencovém sedimentu podobném pěnovci. V loňském roce se z něj v Německu úspěšně pokusili získat mitochondriální DNA. Překvapivě však zjistili, že genom je velmi podobný paraguayské populaci želvy uhlířské (Chelonoidis carbonaria). Korunu tomu nasadilo radiokarbonové datování, které jednoznačně prokázalo, že želva, jíž zkoumané kosti patřily, žila minimálně v letech 1962 až 1974 (z těchto let máme přesné informace o hodnotách radioaktivního izotopu uhlíku v atmosféře v důsledku předchozích jaderných zkoušek).

Není jasné, jak se kosti želvy uhlířské dostaly do sbírky dědice majitele solné rafinérie, ani proč byly uloženy v pěnovci, který (s ohledem na současné klima) na Kapverdách přirozeně vznikat nemůže. Jisté je pouze to, že nejde o původní kosterní pozůstatky, zmiňované v roce 1935 Chevaliérem, a pravděpodobně byly dodatečně zfalšovány. Záhadou zůstává, co Chevaliér vlastně objevil a kde se tyto kosti nacházejí.

Stále tudíž platí, že na Kapverdách žádné suchozemské ani sladkovodní želvy nežijí. A nejsme si ani jisti, zda někdy žily. Kapverdy však hrají ve výzkumu želv i další okrajovou roli, která patří jinému druhu. Mezi vyhubené druhy želv se donedávna řadila i pelusie seychelská (Pelusios castaneus seychellensis) ze Seychel, známá pouze ze tří muzejních exemplářů. Geneticky však patří mezi pelusie hnědé z Konžské republiky v západní Africe. Byť ani u seychelského materiálu není typová lokalita jednoznačná, lze usuzovat, že pelusie byly na Seychely pouze dovezeny lidmi – stejně jako kdysi na Kapverdy, kde byly vysazeny v jezírku na jednom z ostrovů.

Jak se mohou z vyhubených želv stát běžné a nijak vzácné druhy? Vlevo želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria), vpravo pelusie hnědá (Pelusios castaneus).Snímky Bjoertvedt, CC BY-SA 4.0 (vlevo) a Loran, CC BY 2.0 (vpravo)

Začali jsme tedy tím, že vyhynulá čtvrtohorní kapverdská želva možná ani neexistovala, a končíme faktem, že údajně vyhubená pelusie seychelská nebyla samostatným endemickým poddruhem, ale pouze introdukovanou skupinou běžných pelusií hnědých. Seznam vyhubených, možná i vyhynulých želv se tudíž zkrátil – to je pro milovníky želv jistě dobrá zpráva. Možná ne tak skvělá jako nedávné znovuobjevení želvy Chelonoidis niger phantasticus po 113 letech na galapážském ostrově Fernandina. Ale pořád je to dobrá zpráva.

Turtle Taxonomy Working Group: Chelonian Research Monographs, DOI: 10.3854/crm.8.checklist.atlas.v9.2021 

Kehlmaier C. et al.: Sci. Rep., 2021, DOI: 10.1038/s41598-021-97064-2

Kindler C. et al.: Society, 2016, DOI: 10.1111/bij.12647.