i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Ropucha se kouše do vlastního ocasu

 |  30. 5. 2022
 |  Vesmír 101, 352, 2022/6

Dospělé žáby pochopitelně nemají ocasy, pulci však ano. A právě pulce vlastního druhu začala ve velké míře konzumovat invazní ropucha obrovská (Rhinella marina).

Začátkem 20. století plenili plantáže cukrové třtiny v australském státu Queensland hmyzí škůdci. Ve snaze vyřešit tento problém vysadili farmáři v roce 1935 do volné přírody ropuchy obrovské. Místo vítaného predátora se z nich stala nevinně se tvářící, ale prudce jedovatá kořist původních druhů. Zatímco myši obří (Vesmír 98, 616, 2019/11) nebo vrány australské se naučily ropuchy bezpečně konzumovat, například populace varanů či kunovců se významně zmenšily. Pakobrám a stromovcům se dokonce kvůli setkání s ropuchou obrovskou zmenšily tlamy (přežil ten, do koho se nevešly).

Populace ropuch neregulovaná predátory má ve srovnání s původními jihoamerickými populacemi desetinásobnou hustotu. To zvýšilo vnitrodruhovou konkurenci a mezi ropuchami se rozvinul kanibalismus, v němž hraje protichůdnou roli jejich vlastní jed. Čerstvě vylíhlé pulce chrání před predací ze strany původních australských druhů. Starší pulce však jeho přítomnost láká a kvůli němu vyhledávají a žerou mladé zranitelné pulce. Jed je pro ně tak silný atraktant, že ho lze dokonce využít jako návnadu do pastí. Ropuchy v jeho přítomnosti útočí i na vajíčka a pulce původních druhů, o které jinak nejeví zájem.

Dalším důsledkem tohoto „mezigeneračního závodu ve zbrojení“ je urychlení vývoje. Doba, kdy jsou pulci nejzranitelnější (již ztratili ochranný vaječný obal, ale ještě nejsou dostatečně velcí), se zkrátila o pětinu. Kanibalismus zřejmě ovlivňuje i disperzní chování dospělců, a může tak být jedním z motorů invaze.

DeVore J. L. et al.: PNAS, 2021, DOI: 10.1073/pnas.2100765118

Crossland M. R. et al.: Ecology and Evolution, 2022, DOI: 10.1002/ece3.8655

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...