i

Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Ropucha se kouše do vlastního ocasu

 |  30. 5. 2022
 |  Vesmír 101, 352, 2022/6

Dospělé žáby pochopitelně nemají ocasy, pulci však ano. A právě pulce vlastního druhu začala ve velké míře konzumovat invazní ropucha obrovská (Rhinella marina).

Začátkem 20. století plenili plantáže cukrové třtiny v australském státu Queensland hmyzí škůdci. Ve snaze vyřešit tento problém vysadili farmáři v roce 1935 do volné přírody ropuchy obrovské. Místo vítaného predátora se z nich stala nevinně se tvářící, ale prudce jedovatá kořist původních druhů. Zatímco myši obří (Vesmír 98, 616, 2019/11) nebo vrány australské se naučily ropuchy bezpečně konzumovat, například populace varanů či kunovců se významně zmenšily. Pakobrám a stromovcům se dokonce kvůli setkání s ropuchou obrovskou zmenšily tlamy (přežil ten, do koho se nevešly).

Populace ropuch neregulovaná predátory má ve srovnání s původními jihoamerickými populacemi desetinásobnou hustotu. To zvýšilo vnitrodruhovou konkurenci a mezi ropuchami se rozvinul kanibalismus, v němž hraje protichůdnou roli jejich vlastní jed. Čerstvě vylíhlé pulce chrání před predací ze strany původních australských druhů. Starší pulce však jeho přítomnost láká a kvůli němu vyhledávají a žerou mladé zranitelné pulce. Jed je pro ně tak silný atraktant, že ho lze dokonce využít jako návnadu do pastí. Ropuchy v jeho přítomnosti útočí i na vajíčka a pulce původních druhů, o které jinak nejeví zájem.

Dalším důsledkem tohoto „mezigeneračního závodu ve zbrojení“ je urychlení vývoje. Doba, kdy jsou pulci nejzranitelnější (již ztratili ochranný vaječný obal, ale ještě nejsou dostatečně velcí), se zkrátila o pětinu. Kanibalismus zřejmě ovlivňuje i disperzní chování dospělců, a může tak být jedním z motorů invaze.

DeVore J. L. et al.: PNAS, 2021, DOI: 10.1073/pnas.2100765118

Crossland M. R. et al.: Ecology and Evolution, 2022, DOI: 10.1002/ece3.8655

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Nový Zéland je jeho srdeční záležitostí.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné