i

Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Ropucha se kouše do vlastního ocasu

 |  30. 5. 2022
 |  Vesmír 101, 352, 2022/6

Dospělé žáby pochopitelně nemají ocasy, pulci však ano. A právě pulce vlastního druhu začala ve velké míře konzumovat invazní ropucha obrovská (Rhinella marina).

Začátkem 20. století plenili plantáže cukrové třtiny v australském státu Queensland hmyzí škůdci. Ve snaze vyřešit tento problém vysadili farmáři v roce 1935 do volné přírody ropuchy obrovské. Místo vítaného predátora se z nich stala nevinně se tvářící, ale prudce jedovatá kořist původních druhů. Zatímco myši obří (Vesmír 98, 616, 2019/11) nebo vrány australské se naučily ropuchy bezpečně konzumovat, například populace varanů či kunovců se významně zmenšily. Pakobrám a stromovcům se dokonce kvůli setkání s ropuchou obrovskou zmenšily tlamy (přežil ten, do koho se nevešly).

Populace ropuch neregulovaná predátory má ve srovnání s původními jihoamerickými populacemi desetinásobnou hustotu. To zvýšilo vnitrodruhovou konkurenci a mezi ropuchami se rozvinul kanibalismus, v němž hraje protichůdnou roli jejich vlastní jed. Čerstvě vylíhlé pulce chrání před predací ze strany původních australských druhů. Starší pulce však jeho přítomnost láká a kvůli němu vyhledávají a žerou mladé zranitelné pulce. Jed je pro ně tak silný atraktant, že ho lze dokonce využít jako návnadu do pastí. Ropuchy v jeho přítomnosti útočí i na vajíčka a pulce původních druhů, o které jinak nejeví zájem.

Dalším důsledkem tohoto „mezigeneračního závodu ve zbrojení“ je urychlení vývoje. Doba, kdy jsou pulci nejzranitelnější (již ztratili ochranný vaječný obal, ale ještě nejsou dostatečně velcí), se zkrátila o pětinu. Kanibalismus zřejmě ovlivňuje i disperzní chování dospělců, a může tak být jedním z motorů invaze.

DeVore J. L. et al.: PNAS, 2021, DOI: 10.1073/pnas.2100765118

Crossland M. R. et al.: Ecology and Evolution, 2022, DOI: 10.1002/ece3.8655

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.