Malé družice demokratizují poznávání vesmíru
| 30. 5. 2022Norbert Werner, rodák z východoslovenské Rožňavy, přednášel v Evropě, Americe i Asii. Se studenty si vzájemně tyká. Jako první pozoroval vlákna takzvané kosmické pavučiny, v níž je rozložena hmota vesmíru, našel největší dutinu v mezigalaktickém plynu, která je pozůstatkem největšího známého výbuchu ve vesmíru od jeho vzniku. Podílí se na přípravě vědeckých družic. Má pilotní průkaz, chodí po horách a je nadšený z toho, co všechno může poznávat.
Jste dobrodruh? — Nemyslím. Proč?
Chodíte po nebezpečných horách. Pilotujete malá letadla. — To platilo spíš v minulosti, ještě než jsme měli děti. Teď chodím do hor mnohem míň, než bych si přál. Ale děti rostou, klukovi jsou tři roky, holčičce půl roku, takže za chvíli je budeme brát s sebou.
Jaké hory, které jste poznal, se vám zdály nejzajímavější? — Vystoupil jsem na Kilimandžáro, na různé sopky, třeba na Fudži, přecházel jsem pohoří v Indonésii. Byly to náročné několikadenní túry, při nichž si musíte nést všechno potřebné s sebou na zádech.
A pilotování? — To mě moc baví. Mám rád letadla, kosmonautiku. Když jsem byl malý, chtěl jsem být pilotem. Pak jsem si řekl, že pilotem můžu být, i když budu astrofyzikem. A skutečně se mi to splnilo ve Spojených státech. Udělal jsem si pilotní průkaz, byl jsem členem aeroklubu a mohl jsem si tam vzít letadlo a létat s ním.
Bylo obtížné ten průkaz získat? — Nezdálo se mi to obtížné, šel jsem do toho s obrovským entuziasmem, s instruktorem jsem létal každou volnou chvilku. Po měsíci jsem směl sám přistávat, být sám v kokpitu. Smím ale létat jenom podle vizuální kontroly, ne pouze podle přístrojů, nesmím ani létat v oblacích. V Americe jsem si ráno zalétal, pak jsem jel na univerzitu a věnoval se výzkumu. Dařilo se mi to pěkně skloubit. I finančně se to dalo zvládnout, tam je létání dostupnější a můj plat na Stanfordu na to stačil. Ale od chvíle, kdy jsem se před šesti lety vrátil do Evropy, jsem nepilotoval. Rád bych se k tomu vrátil, ale teď se věnuji dětem, takže létání má nižší prioritu. Ovšem jsem za tu zkušenost vděčný.
Tak se zeptám jinak – vyhledáváte riziko? — To bych neřekl. Cítím radost z toho, že můžu žít naplno, prožívat radost. Ale nejsem adrenalinový nadšenec. Ve všem, co dělám, se naopak snažím riziko minimalizovat. Mám rád přírodu, proto jsem se vydával na horské túry. A líbí se mi taky létání, baví mě prožít si svůj vlastní let, vidět svět z výšky. Neberu to jako vyhledávání rizika.
Když jste zmínil, že jste v dětství chtěl být pilotem, nechtěl jste se později stát astronautem? Odborné znalosti máte, fyzičku asi také, když můžete běhat po horách. — Mám slovenské občanství a Slovensko, na rozdíl od České republiky, není členem Evropské kosmické agentury. Nemohl bych se proto jako kandidát na astronauta hlásit. Rád bych zkusil, jaké to je letět do vesmíru. Ale i kdybych si mohl vybrat, stejně mi přijde pro mě osobně zajímavější vesmír poznávat jako astrofyzik.
Do vesmíru ovšem vstoupily vaše nápady. Letos v lednu to byly dva detektory, které dokážou zachytit záblesky gama záření z hlubin vesmíru. Na oběžnou dráhu kolem Země je v lednu v české družici VZLUSAT-2 vynesla americká raketa Falcon 9 (Vesmír 101, 78, 2022/2). Co nám poznatky o těchto záblescích přinesou? — Záblesky gama záření provázejí vznik černých děr nebo srážky neutronových hvězd. Z pozorování krátkých gama záblesků se dozvídáme o původu prvků těžších než železo, protože většinou vznikly právě při srážkách neutronových hvězd. Z pozorování dlouhých gama záblesků zjišťujeme více o velmi vzdáleném vesmíru, protože některé z nich patří mezi nejvzdálenější úkazy, které jsme kdy ve vesmíru pozorovali. Můžeme je sledovat pouze z družic, protože zemská atmosféra gama záření pohlcuje.
Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
