Jak se rody rozvinují a zanikají

1932: (Předneseno v čs. rozhlase v dubnu 1932.) Není pochyby, že jen tělesně i duševně zdravá rodina je základem zdravého státu a zdravého národa. Proto se dnes pokládá rodová profylaxe či ochrana rodiny a rodu před degenerací a cílevědomé hromadění dobrých kvalit v rodině a rodu za nejdůležitější činitel národohospodářský, jímž chrání se v lidu nejcennější přírodní bohatství.

Profylaxe ovšem nepůsobí jen negativně, zabraňováním zla a vylučováním zjevů neblahých, získaných i vrozených, ale i positivně tak, že usiluje o to, aby se dobré kvality udržovaly a hromadily tím, že se regulují poměry společenské a hospodářské tak, aby dobrý stav rodiny a rodu se neporušoval a nesnižoval. Běží tu nejen o otázky veřejného zdravotnictví, ale též o otázky eugenické. Třeba pamatovati, že se tu jedná nejen o zdraví získávané, ale především o zdraví vrozené. Neboť jen duševně i tělesně zdravé rodiny tvoří zdravé sociální prostředí, v němž dítě může být vychováváno tak, aby jeho dobré vrozené schopnosti se vyvinovaly, zlé tlumily a tak aby dítě vyrůstalo v jedince společnosti prospěšného, jenž společnost nebude obtěžovati neb dokonce i ohrožovat.

Dědičnost je proto v otázkách rodové profylaxe podmínkou pro rodové zdraví nesmírně důležitou. […] Ve spojení s otázkou, jak se rod rozvinuje nebo zaniká, uvádí se také dosti často pokrevenský sňatek. Tvrdí se o něm nejčastěji, že je škodlivý a že zvyšuje procenta degenerovaných členů. Tvrzení to je však zcela nesprávné, neboť škodlivým by byl jenom tenkráte, kdyby vnášel do konstituce dětí vlohy zlé a neblahé. Není však nebezpečím, máme-li zaručeno, že se jím spojují dvě osoby zaručeně zdravé po stránce tělesné i duševní. Je naopak v takovém případě prostředkem, jenž vede mnohem rychleji k jednostrannému vytříbení rodu a zvýšení počtu talentů určitého druhu v něm. […]

Je dnes již bezpečně známo ze studia rodopisného a eugenického, že rody duševně i tělesně degenerované mohou se vhodně regulovanými sňatky tělesně i duševně povznésti (rekreovati), právě tak jako rody vysoké úrovně kulturní sňatky nevhodnými, disgenickými, tuto výši ztratiti. Proto je třeba býti stále na stráži nad zdravím rodiny a rodu a býti pamětliv hesla: „Stojíš-li, hleď, abys nepadl!“ Při tom je dnes ještě velmi zlým zjevem, že se také mnoho rodů přehodnocuje k vyšší úrovni ve spojení s poklesem plodnosti a tělesného zdraví, jestliže by právě tyto dva neblahé zjevy měly být údělem jen rodů degenerujících a sociálně znehodnocených.

Rodinný archiv s rodinnou kronikou, obsahující věrně, bez zamlčování i bez nadsazování psané životopisy členů, je zde pak prvním krokem k rodové profylaxi, spolu však i tou nejdražší rodinnou památkou, v níž soustřeďuje se naše úcta k předkům. Naše kroniky rodinné budou míti ovšem většinou jen ráz důvěrný a budou proto též přístupny mimo členy vlastní rodiny a jejího příbuzenstva jen těm, kteří by s rodinou chtěli navázati sňatkem styky příbuzenské, ale pak ovšem jen s tou podmínkou, aby též oni byli povinni dáti rodině nahlédnouti do vývoje a stavu svých rodin a svého rodu. […] Rodová kronika byla by také tím nejmírnějším eugenickým opatřením, jež mělo by mnohem větší cenu, než řada mírnějších i přísnějších opatření jiných, počínajíc státem neb společností doporučovaných neb nařizovaných zdravotních prohlídek snoubenců před sňatkem neb zařizováním zdravotních státních matrik a eugenických poraden a jiných takových opatření až posléze k internování členů degenerovaných neb společnosti nebezpečných, neb jich pokutování neb k zabraňování jich rozmnožování umělým zneplodněním, neb dokonce i k trestu smrti. […] Nelze pochybovati, že poznání vlastního rodu dovede vypěstovati v nás pocit zodpovědnosti za blaho příštích generací a postaviti nás tím okamžikem mezi stoupence nových krásných směrů osvětových, jež jdou za tím cílem, aby se příští generace uvědoměle rodily tak, aby byly složeny jen ze členů vrozeně zdravých a krásných, a tudíž vskutku a v pravdě „blahorodých“.

Univ. prof. dr. A. Brožek (Vesmír 10, 225, 1932/9–10)

2022: Artur Brožek (1882–1934) byl prvním českým profesorem genetiky a horlivým propagátorem eugenických snah. V roce 1914 vydal knihu Zušlechtění lidstva a o rok později spoluzaložil Českou eugenickou společnost (1915), jejímž iniciátorem byl lékař Ladislav Haškovec.

V obsáhlém článku (původně rozhlasové přednášce), ze kterého přinášíme ukázku, vyzývá k vedení rodinných archivů a kronik coby nástroje „rodové profylaxe“, zušlechťování rodu (a zprostředkovaně celého lidstva). Nevyhýbal se ale ani úvahám o radikálnějších metodách včetně nucené sterilizace. V té době nešlo o nic neobvyklého, nucenou sterilizaci prováděla řada zemí a dělení lidí na geneticky „kvalitní“ a „méněcenné“ bylo běžné. Rok poté se v Německu chopil moci Adolf Hitler a eugenické snahy brzy získaly nový rozměr.

Dnes je eugenika vnímána mnohem problematičtěji nejen proto, že už víme, k jakým důsledkům její prosazování na státní úrovni může vést, ale i díky hlubším znalostem o složitém propletenci vlivu genů, výchovy a prostředí. Zároveň však disponujeme stále většími schopnostmi geny aktivně ovlivňovat. Arzenál prenatální diagnostiky se stále rozšiřuje a ani korekce genomu pomocí editačních nástrojů už nepatří do žánru sci-fi. O některých souvislostech píše Jaroslav Petr na s. 286.