Jak se ostřily injekční jehly

Vždy mne zajímalo, jak se řešila ostrost, když ještě neexistovaly jednorázové injekční jehly. Jehly na opakované použití lze dobře sterilizovat, ale musely se tupit. Že by se pravidelně dobrušovaly? A po kolika použitích? Vedly se nějaké záznamy, nebo se jehly nabrousily až ve chvíli, kdy už jehla při vpichu vykazovala známky otupení?

Helena Fulková, Ústav experimentální medicíny AV ČR

Odpověď: Ještě do osmdesátých let si diabetici aplikovali inzulin stříkačkami, které každodenně sterilizovali varem. Stejně jako jehly, které se používaly opakovaně, což časem nevyhnutelně vedlo k ztupení, jehož následkem vpich bolel. Případně mohl na špičce jehly vzniknout malý háček. Jehly se proto buď dobrušovaly bruskou, anebo se jehla vyměnila.

Od poloviny osmdesátých let se objevily dávkovače inzulinu, jeden takový vyvinul lékař Rudolf Chlup v Olomouci. Také na ně se však nasazovaly jehly, a proto přetrvával problém jejich tupení. Někdy koncem osmdesátých let se při aplikaci inzulinu začaly používat jednorázové stříkačky, později dávkovače inzulinu s velmi jemnými jehlami, rovněž s možností opakovaného použití, což je realita dosud. Bolestivost velmi jemného vpichu je srovnatelná s bodnutím komára nebo je ještě slabší. Zjemnění vpichu má své důsledky i pro řadu dalších oblastí, kde je nutné aplikovat léčivo do podkoží nebo svalu, například při vakcinaci.

Michal Anděl, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Doporučení redakce: Články o metodách ostření jehel vycházely ve své době i v odborné literatuře. Viz například text lékaře Ruperta M. Parkera z roku 1924 v časopise vydávaném Americkou lékařskou asociací.¹⁾ Historii broušení jehel pak zajímavě shrnuje článek Roberta Craiga z Queenslandské univerzity v Austrálii.²⁾ Obsahuje kromě snímků sad jehel pro různé účely také fotografii přístroje na broušení jehel, využívaného velkými medicínskými institucemi k rychlému a jednotnému ostření většího množství jehel.