Zapomenuté druhy vyhynou dvakrát

Krize biodiverzity nezahrnuje jen biologické, ale také „společenské“ vymírání druhů. Nastává, když mizející nebo vymřelé druhy mizí z naší kultury a společnosti.

Vlk japonský neboli okami (Canis lupus hodophilax) je dnes k vidění už jen v muzejních sbírkách, které uchovávají jen několik exemplářů. V japonské společnosti postupně společensky vymírá, jinými slovy jen málokdo už si tento druh vybaví. Snímky Momotarou2012, CC BY-SA 3.0

Společenské vymírání postihuje hlavně druhy již vyhynulé, ale i vymírající, ohrožené, vzácné nebo jinak „odtržené“ od společnosti. Naše vztahy s nimi slábnou, až se postižené druhy mohou zcela vytratit z kolektivní paměti. Přitom udržovat povědomí veřejnosti může být klíčové pro snahy o záchranu daného druhu.

To, zda druh „společensky“ vyhyne, závisí na mnoha faktorech – zda je charismatický, důležitý, zda nese symbolické či kulturní hodnoty, jak dávno (zda již) vyhynul a nakolik je vzdálený a izolovaný od lidských sídel či lidského konání. Společenskému vymírání nahrávají urbanizace a modernizace společnosti, neboť radikálně mění vztah lidí k přírodě, připravují je o každodenní kontakt s ní. V těchto podmínkách se kolektivní paměť ztrácí snadněji.

Studie u komunit v jihozápadní Číně a u domorodých obyvatel v Bolívii tento fenomén dokumentují. Místní znalosti a vzpomínky na vyhynulé druhy ptáků se vytratily. Lidé už nejsou schopni je pojmenovat ani si nepamatují, jak ptáci vypadali nebo zpívali. Obdobná je situace například u okami, vyhynulého vlka japonského (Canis lupus hodophilax; obr. 1). Dnes existuje už jen několik exemplářů v muzeích a málokterý Japonec si dnes tohoto vlka vybaví.

Může však nastat i opačná situace, kdy vyhynulý druh nejenže zůstane v kolektivní paměti přítomen, ale dokonce získá ještě větší popularitu. Povědomí o něm se však postupně mění a informace zkreslují. Příkladem může být vyhynulý ara škraboškový (též ara Spixův, Cyanopsitta spixii). Brazilské děti žijící v oblasti, kde se dříve vyskytoval, se nesprávně domnívají, že papoušek žije v Riu de Janeiru, protože se objevil v animovaném filmu Rio.

Vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus) stejně jako tasmánský čert (Sarcophilus harrisii) byl v pevninské Austrálii vyhuben v polovině mladších čtvrtohor. Zatímco z paměti australských obyvatel už se vytratil, v Tasmánii zůstal pro domorodce důležitým a významným druhem. Na snímku mladý vakovlk, zachycený v Hobartově zoo v roce 1928 (den před smrtí).Ben Sheppard, volné dílo

Většina druhů ani nemůže společensky vyhynout, neboť o jejich existenci většinová společnost nemá tušení. Týká se to necharismatických, malých a kryptických druhů nebo druhů žijících na nepřístupných místech, tedy zejména bezobratlých, rostlin, hub a mikroorganismů. Mnohé vyhynou bez povšimnutí dřív, než je lidé objeví a než mohou být vědecky popsány.

Fenomén společenského vymírání může narušit snahu o zachování biodiverzity nebo konkrétního druhu. Nevědomost vede k menší podpoře veřejnosti a zmaří pokusy o ochranu a obnovu biodiverzity či znovuzavedení druhu do volné přírody. Takovým případem může být reintrodukce bobra evropského (Castor fiber) ve Velké Británii. Lidé už si ho nepamatují jako přirozenou součást ekosystémů. Autoři studie proto zdůrazňují význam dlouhodobých vzdělávacích a osvětových kampaní, které mohou udržovat naše povědomí o (společensky) vyhynulých nebo ohrožených druzích.

Jarić I. et al.: Trends in Ecology and Evolution, 2022, DOI: 10.1016/j.tree.2021.12.011