Proč může být pro samičku dobré vypadat jako sameček

Pohlavní dimorfismus bývá u ptáků velice výrazný. Někdy do té míry, že se samec a samice mohou jevit jako odlišné druhy. Přesto se samičky mnohých druhů od samečka neliší nebo se odlišují jen malou část roku. Samice některých druhů jsou dokonce zbarveny kontrastněji než samci. Tak je tomu například u lyskonohů a kulíka hnědého. V jejich případě samička přebírá samčí roli: obhajuje teritorium a sezení na vejcích se jí netýká. U některých příslušníků početné čeledi kolibříkovitých se část samiček od samečků liší, část nikoliv. S možným vysvětlením tohoto jevu poprvé přicházejí autoři nedávné studie, kteří se v Panamě zabývali jedním z nejpočetnějších kolibříků – kolibříkem bělokrkým (Florisuga mellivora). Sameček patří mezi nejpestřeji zbarvené kolibříky, samička bývá převážně zelená. Téměř třetina samiček ale zbarvením připomíná pestrého samečka. K čemu jim to může být dobré?

Zdroje nektaru jsou omezené na určitá místa. Kolibříci se proto celý život při získávání potravy potýkají s obrovskou konkurencí z řad vlastního druhu i druhů jiných. S trochou nadsázky lze říct, že to je podobná situace jako na krmítkách, kam v zimě za potravou zalétá část našich ptáků. U kolibřích „krmítek“, tedy květů s nektarem, běžně dochází k potyčkám a agresivnímu chování, kterému jsou vystaveny zejména samičky. Být samečkem nebo jako sameček aspoň vypadat tudíž představuje značnou výhodu. Jak konkrétně samičky výhodnější zbarvení „získávají“? Všichni mladí kolibříci bělokrcí vypadají jako sameček. Skuteční samečkové pak přepeří do ideálního svatebního šatu a přes dvě třetiny samiček do své zelené. Zbývajícím však samečkovský šat zůstane i v dospělosti. Což je dobře, protože vzhledem ke kolibřímu metabolismu je přístup k potravě otázkou života a smrti.

Samička (vlevo) a sameček kolibříka bělokrkého (Florisuga mellivora). Zhruba třetina samiček však na sebe bere samčí šat.Snímky BrianLasenby (vlevo) a neil bowman, iStock.com

Autoři geneticky otestovali pohlaví 400 kolibříků a zaznamenávali jejich projevy agrese na krmítkách a také reakce na vycpaného samečka i samičku v samičím šatu. A výsledky jsou jednoznačné: zelené samičky byly vystaveny neurvalému jednání výrazně častěji než samečkové i než samičky v šatu samečka a agrese také byla intenzivnější. Vypadat jako sameček se tedy samičkám při shánění potravy rozhodně vyplatí. Otázkou ovšem je, jak jsou na tom při hledání partnera, protože samečkové se dvořili téměř výhradně vycpané zelené samičce, i když jim byla nabídnuta i vycpanina samičky v samčím šatu.

Kolibříky vnímáme jako něžné éterické bytosti, poletující kolem barevných květů. Vždyť se vzhledem i chováním podobají krásným tropickým motýlům. Ve skutečnosti ale patří mezi nejagresivnější ptáky. Indiánská mytologie je považuje za válečníky – jejich zobáky připomínají pořádné meče –, což odpovídá jejich bojovné povaze mnohem lépe než naše romantické představy.

Falk J. J. et al.: Current Biology, 2021, DOI: 10.1016/j.cub.2021.07.043