Chytrou chemií na glioblastom

Moderní chemoterapie zhoubných nádorů začala v zákopech první světové války u belgického města Ypres, kde armáda německého císařství v noci na 12. července 1917 poprvé použila jako zbraň silně těkavou látku bis(2-chloretyl)sulfid, později známý jako hořčičný plyn či yperit. Použití této a podobných látek ostatními armádami na sebe nenechalo dlouho čekat.

Zdravotní personál zkoumající účinky těchto tzv. zpuchýřujících bojových látek na vojáky nacházel kromě těžkého poškození kůže a dýchacích cest také útlum kostní dřeně doprovázený sníženou tvorbou bílých krvinek, což vedlo k nápadu využít těchto látek pro léčbu leukemií či lymfomů.

Buňky glioblastomu (zeleně) jsou velmi agresivní a na standardní léčbu si snadno vyvíjejí rezistenci.Snímek Sheng Lab, Virginia Tech

Na začátku čtyřicátých let byl na Yaleově univerzitě ve Spojených státech poprvé podán blízký příbuzný yperitu tris(2-chloretyl)amin pacientovi s lymfomem (výměna atomu síry za dusík zvýšila stabilitu molekuly a umožnila klinické použití). Mechanismus účinku těchto látek spočívá v jejich přeměně na velice reaktivní meziprodukt, který se rychle a pevně váže kromě jiného i na guaninové báze v DNA, které chemicky pozmění (alkyluje), a u některých zástupců této skupiny dokonce propojí pevnými můstky.