Cesta za kosmickým snem

Václava Pavlíčka už od dětství zajímá vesmír, později se jeho vášní staly také počítačové vědy a elektronika. S podporou stipendia Scholarship od Nadace The Bakala Foundation nyní studuje druhým rokem elektronické a informační inženýrství na britské Imperial College London.

Už jako středoškolák jste byl hodně aktivní. Kde jste sbíral praktické zkušenosti?

Mimořádně přínosné pro mě byly soutěže pořádané Evropskou kosmickou agenturou. V rámci soutěže Astro Pi běžel náš kód na ISS, v soutěži Moon Camp Challenge jsme navrhovali měsíční základnu a v soutěži CanSat jsme vyráběli satelit velikosti plechovky, s kterým se nám podařilo vyhrát národní kolo a zajistit si tak účast v mezinárodním finále (obr. 2), na němž jsme získali ocenění The Best Outreach Award. Hodně mi dala i stáž ve Fyzikálním ústavu AV ČR, kde jsem vytvářel programy pro automatizované měření elektrických vlastností křemíkových stripových senzorů, které budou použity v CERN.

Proč jste se rozhodl studovat právě na Imperial College London?

Na studiu ve Velké Británii mě nejvíc lákala možnost učit se od světových kapacit v oboru a individuálně orientovaný přístup výuky. Imperial College London patří mezi vysoce hodnocené univerzity se zaměřením na STEM předměty, zamlouval se mi i nabízený obor a v neposlední řadě profesor Tom Pike, který vyvíjí senzory pro vesmírné mise na Mars. Vyvinul například seismografické senzory pro sondu Mars InSight nebo se podílel na projektu MOXIE, což je experiment, který na Marsu vyrábí kyslík.

Václav Pavlíček.Snímek Bakala Foundation

Jak vám stipendium Scholarship pomáhá?

Pomáhá mi financovat životní náklady a bydlení. Díky tomu se mohu plně zaměřit na studium a na činnost ve volnočasových spolcích, jako je například Imperial College Space Society.

Čemu se v tomto spolku věnujete?

S kolegy jsme se rozhodli sestavit raketu do soutěže UKSEDS NRC, jen jsme ji kvůli lockdownu museli celou postavit na dálku. Pomocí CAD OpenRocket jsme navrhli design rakety. Zde jsme se zaměřili především na optimalizaci letových vlastností. Jednotlivé díly jsme vymodelovali a vytiskli na 3D tiskárnách. Hotové díly jsme pak poslali dvěma vybraným členům týmu, kteří raketu zkompletovali. Podařilo se nám ji úspěšně odpálit. Let začal skvěle, bohužel při oddělení špice a otevření padáku nám praskla součástka, ve které byl uložen letový počítač, kvůli čemuž jsme přišli o veškerá data z letu a nemohli jsme tak odevzdat závěrečnou zprávu. I tak je to pro mě cenná zkušenost.

Na čem pracujete nyní?

Vedu rocketry project v Imperial College Space Society. S kolegy pracujeme na dvou raketách – s první se zúčastníme soutěže UKSEDS NRC, s druhou chceme překročit rychlost zvuku. Podílím se i na studentské iniciativě Daedalus. Naším cílem je použití velké sluneční plachty pro solární pohon satelitů. Tento velmi komplikovaný projekt jsme rozdělili na tzv. technický demonstrátor, který má ověřit základní vlastnosti satelitu, jako je například pasivní stabilizace pomocí sluneční plachty. Chtěli bychom jej vypustit na oběžnou dráhu v roce 2024. Druhou částí projektu je sestavení samotného CubeSat poháněného Sluncem, který by měl opustit oběžnou dráhu Země.

A další plány?

Chci dokončit rozdělané projekty a velmi rád bych se dostal na technickou stáž do ESA. Také se chci zapojit do programu Undergraduate Research Opportunity na Imperial College, což by mi umožnilo vyzkoušet si práci vědce v mezinárodním prostředí. Na své aktuální studium bych nejraději navázal doktorským studiem zaměřeným na vývoj senzorů pro vesmírné aplikace, ideálně na americkém Caltechu, což je univerzita, která spravuje NASA Jet Propulsion Laboratory. 

Úspěšný satelit z mezinárodního finále soutěže CanSat v Itálii.

Snímek archiv Václava Pavlíčka

Rozšířený rozhovor najdete na stránkách bakalafoundation.org.