O myších (v podzemí) a lidech

Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a bizony atd. Je ale zřejmé, že i fauna na opačném konci velikostního spektra hrála během lidské historie významnou roli.

Existence živých forem, člověka nevyjímaje, je opředena komplikovanou sítí vztahů s dalšími organismy. Každý se něčím živí a bývá něčí potravou, něco na něm parazituje či na něčem parazituje on sám, jedinci si konkurují o všemožné zdroje, jako je potrava, voda, světlo, sexuální partneři, hnízdní dutiny atd.

Jako podzemní savce označujeme několik stovek sobě velmi podobných druhů náležejících do fylogeneticky často vzdálených linií, které zlákala k životu v půdě především potrava zde ukrytá. V případě hlodavců jde o rostliny s hlízami, cibulkami, zbytnělými oddenky a kořeny (tzv. geofyty). Řada těchto savců vyznává přísně podzemní styl života s minimálním kontaktem se světem na povrchu. Předpokládá se, že množství interakcí s dalšími organismy je nižší než u většiny savců, protože správný obyvatel podzemních chodeb si potravu i partnera hledá pod povrchem. I omladina by si při odchodu z rodného bludiště tunelů měla prokopat cestu do míst, kde vybuduje vlastní labyrint chodeb. Svou přítomnost tedy správný podzemní savec ukazuje světu pouze hromádkami vykopané půdy, popř. uschlou vegetací.

Vztahy člověka a podzemních savců jsou v současnosti podle všeho mnohem frekventovanější a pestřejší než kdykoliv dříve (obr. 2). Příklad z tuzemských luhů představuje krtek. Známý hmyzožravec by naší pozornosti unikal, nebýt jeho úporné potřeby líčit pasti na kořist, tj. nory, často v místech, která si zahrádkář vyhlédl pro svůj záhonek. Další ilustraci můžeme spatřit v oblibě afrických rypošů, které tamní obyvatelé nabízejí zavěšené za nohy jako živé konzervy. Někde je dokonce považují za vyhlášenou delikatesu a jejich přípravě věnují pozornost srovnatelnou s vysokou gastronomií michelinských restaurací (obr. 4).