Kdo probudí borelii

Nemoc lymeská borelióza přenášená klíšťaty zůstává zatím neporažená. Můžeme se (konečně) těšit na vakcínu?

Pokud nás zrovna nesužuje pandemie koronaviru, žijeme z pohledu infekčních onemocnění v ráji na zemi. Ty úplně nejzávažnější infekční choroby se v naší zemi vzhledem ke klimatickým podmínkám nevyskytují a ostatní dokážeme udržet na uzdě díky vakcínám a dostupné léčbě. Jednou z mála výjimek je lymeská borelióza.

I přesto, že původce tohoto onemocnění známe již čtyři dekády, rozhodně nemáme boreliózu pod kontrolou. V Evropě je jí ročně postiženo asi 230 tisíc lidí, dalších 300 tisíc lidí onemocní ve Spojených státech a případů každým rokem přibývá. Přesto neexistuje spolehlivá diagnostika, léčba ani dostupná prevence ve formě vakcíny. Proč je tomu tak a jaké existují možné cesty ven?

Rafinovaná bakterie

Lymeskou boreliózu způsobují bakterie (spirochéty) komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato, které na člověka přenášejí klíšťata rodu Ixodes (u nás nejčastěji klíště obecné – Ixodes ricinus). V naší přírodě je přibližně každé páté klíště nakaženo některým ze známých druhů borelií. Riziko, že narazíme na infikované klíště, je tedy opravdu vysoké. Naštěstí to ale neznamená, že automaticky onemocníme boreliózou, když se na nás nakažené klíště přisaje. Borelie ve svém životním cyklu střídají dvě naprosto odlišná životní prostředí – lumen klíštěcího střeva a tkáně obratlovčího hostitele. Každé z těchto prostředí klade na borelie diametrálně odlišné nároky. Aby byly schopné infikovat náš organismus, musí komplexně přestavět své povrchové molekuly. Klíčové je zejména potlačení produkce povrchového lipoproteinu OspA, který hraje důležitou roli během života uvnitř klíštěte, a jeho nahrazení povrchovým lipoproteinem OspC, jenž je nezbytnou výbavou pro kolonizaci hostitele. Experimenty opakovaně prokázaly, že bez této proměny nejsou borelie schopné v obratlovci přežít. Jedná se o rozhodující proces v životě borelií, který je poměrně časově náročný. Borelie se pro nás stávají infekčními až po 24 hodinách sání klíštěte. Z toho tedy plyne, že pokud se nám podaří infikované klíště odstranit během časné fáze sání, minimalizujeme riziko přenosu onemocnění.