Multilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 Chemie
i

Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Manipulovatelný model endosymbiózy

 |  31. 5. 2021
 |  Vesmír 100, 356, 2021/6

Endosymbiotická teorie ve značně zjednodušené podobě říká, že buněčné semiautonomní organely jako mitochondrie a plastidy se vyvinuly z volně žijících prokaryot, která byla pohlceny jinou buňkou a ve značně redukované formě se staly její trvalou součástí (Vesmír 95, 354, 2016/6; 96, 270, 2017/5). Výzkumníci ze Scripps Research v kalifornské La Jolle pod vedením Petera G. Schultze vytvořili experimentální systém endosymbiózy složený ze dvou modelových organismů, a to bakterie Escherichia coli a pivní kvasinky Saccharomyces cerevisiae. V tomto systému byly bakterie upraveny tak, aby přežily v cytoplazmě kvasinek a poskytovaly kvasinkovým mutantům adenosintrifosfát (ATP), které si upravený kvasinkový kmen není schopen sám vyrobit. Kvasinky zase recipročně svému endosymbiotickému bakteriálnímu auxotrofu poskytovaly thiamin (vitamín B1).

Tento snadno manipulovatelný chimérický systém byl stabilní po více než 40 generací a do budoucna by mohl umožnit rekapitulovat řadu aspektů vzniku semiautomních organel, příběhu starého přibližně 1,5 miliardy let. Z genetických úprav bylo nutné ještě zvýšit expresi několika tzv. SNARE-like proteinů v E. coli, které interagují s kvasinkovými SNARE proteiny, a zabraňují tak lyzozomální degradaci intracelulárních bakterií.

Z dalších experimentů stojí za zmínku i to, že výzkumníci byli v tomto systému schopni vyřadit v genomu E. coli kromě genu pro thiamin i geny pro produkci nikotinamidadenindinukleotidu (NAD) nebo aminokyseliny serinu, a přesto byl chimérický organismus životaschopný. Autoři do budoucna doufají, že budou schopni získat skutečně minimální endosymbiotický genom a že tento nebo podobný manipulovatelný systém umožní experimentální vymezení prastarých adaptací ve vztahu hostitele a jeho endosymbionta, ke kterým došlo během evoluce současného vysoce redukovaného mitochondriálního genomu.

Mehta A. P. et al.: PNAS, 2018, DOI: 10.1073/pnas.1813143115

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jindřich Sedláček

Mgr. Jindřich Sedláček (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, zároveň je doktorským studentem katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK. Ve volném čase se věnuje ptáčkaření.
Sedláček Jindřich

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...