Očista incestem

Příbuzenská plemenitba (angl. inbreeding), tedy rozmnožování blízce příbuzných jedinců, ke kterému dochází v malých a izolovaných populacích, má za následek nejen ochuzení genetické variability, ale i zvýšené riziko výskytu vrozených recesivních chorob. Ty se, z definice, projeví jen u jedinců, kteří dostanou recesivní alelu od obou rodičů – k tomu může u příbuzných docházet častěji. Stejný princip by ovšem, zdánlivě paradoxně, mohl malé populace od některých těchto negativních mutací očistit.

U kriticky ohroženého druhu novozélandského papouška, kakapa sovího (Strigops habroptila), dělá ochranářům vrásky právě vysoká míra příbuzenského křížení – zřejmě má podíl na malé plodnosti a současně je velkým rizikem při epidemii infekčních chorob. V roce 2019 při epizodě aspergilózy ochranáři vyhlásili poplach a mobilizovali finanční zdroje od dárců z celého světa. Hrozící epidemii se naštěstí podařilo potlačit.

I když je kakapů jen 201, najdeme u nich dvě genetické linie. Drtivá většina kakapů, kteří dali základ dnešní populaci (35 z 36), pocházela ze Stewartova ostrova. Na větším Jižním ostrově zbyl poslední mohykán – samec Richard Henry. V současnosti po ostrovech očištěných od zavlečených predátorů běhá sedm jeho potomků (čtyři samice, tři samci), které si ochranáři hýčkají jako nositele vzácných genů. Jak se tyto linie liší v genetické variabilitě a podílu škodlivých mutací?

Kakapo soví (Strigops habroptila, na snímku) je jedním ze dvou nočních druhů papoušků. Druhým je australský papoušek noční (Pezoporus occidentalis).

Snímek Department of Conservation

Mezinárodní tým vědců pod vedením Nicolase Dussexe ze Stockholmské univerzity porovnal genomy 35 jedinců ze Stewartova ostrova, Richarda Henryho a dalších 13 jedinců z tzv. pevninské populace zachovaných v muzejních sbírkách.

Kakapové, kteří prošli na Stewartově ostrově výrazným efektem hrdla láhve, jsou na tom podle předpokladů po stránce genetické variability prachbídně, na stranu druhou ale prošli jistou očistou – podíl škodlivých mutací je v populaci nižší než u populace pevninské. Právě proto by se podle autorů uvedené studie mělo případné další mísení linií důkladně zvážit – na jedné straně by sice zvýšilo genetickou variabilitu (což je určitě žádoucí), na straně druhé by do druhé linie mohlo zanést škodlivé mutace.

Každopádně držte palce v nadcházející sezoně, která bude pro kakapy opět hnízdní – sice se očekává menší „zápal“ než v rekordním roce 2019, kdy se vyklubalo 86 ptáčat (viz online článek Záchrana v přímém přenosu), ale i tak to bude určitě vítaná vzpruha po sérii úmrtí (na aspergilózu a z dalších příčin), která populaci snížila z 213 na 201 ptáků.

Dussex N.: Cell genomics, 2021, DOI: 10.1016/j.xgen.2021.100002