i

Aktuální číslo:

2023/3

Téma měsíce:

Růst

V atmosféře Jupiteru možná tančí skřítci či elfové

 |  4. 1. 2021
 |  Vesmír 100, 12, 2021/1

Existenci bleskových výbojů už potvrdila čidla vědeckých sond u všech plynných planet Sluneční soustavy. Jeden z optických projevů bouřkové činnosti – skřítky a elfy – jsme ale až dosud pozorovali jen na Zemi. Jejich existence na jiných planetách ovšem byla předpovězena.

Skřítci (sprites) a elfové (elves) patří k velmi krátce trvajícím světelným jevům, které se objevují ve výškách 30–80 km nad mohutnými bouřkovými oblaky (Vesmír 95, 690, 2016/12). K jejich vzniku je potřeba obyčejný (avšak silný) bleskový výboj, směřující k zemi. Následuje záblesk, jehož tvar zásadně odlišuje skřítky od elfů. Zatímco skřítkové mohou připomínat postavičky s vlásky visícími dolů, mnohem rozměrnější elfové vypadají jako rychle se rozšiřující světelné kruhy, které dosahují průměru 200–320 km.1) Díky vybuzeným molekulám dusíku, jehož je v zemské atmosféře nejvíce, září skřítci i elfové červeně. Nejnovější výzkum poprvé potvrdil tyto tajemné výboje také na jiné planetě – Jupiteru. Mají pravděpodobně docela jinou barvu, než výboje pozemské.

Sonda Juno krouží okolo Jupiteru od roku 2016. Je vybavena ultrafialovým spektrometrem, v jehož záznamech objevil tým z amerického Southwest Research Institute skvrny odpovídající silným zábleskům ultrafialového záření. Pozorovaných událostí bylo celkem 11 a vždy šlo o rozsáhlé a mimořádně jasné úkazy. Protože víme, jak atmosféra Jupiteru pohlcuje záření, lze odhadnout výšku zdroje na 260 km nad úrovní tlaku 1 baru, tedy mnohem výš, než je poloha Jupiterových vodních oblaků. Dokazují to také spektrální analýzy záření, které ukazují, že v záblescích převládají spektrální čáry vodíku. Z toho lze vyvodit, že přístroje sondy Juno zaznamenaly nejspíš ultrafialovou stopu, kterou za sebou zanechali skřítkové či elfové ve vrchních vrstvách Jupiterovy atmosféry, tvořené hlavně vodíkem. Proto by se popisované záblesky elfů a skřítků našim očím jevily jako modré nebo růžové.

Giles R. S. et al.: Journal of Geophysical Research, 2020, DOI: 10.1029/2020JE006659

Poznámky

1) Kolmašová I.: Stopování skřítků a dalších přízračných jevů, Vesmír on-line, 29. 4. 2016.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Ivana Kolmašová

Ing. Ivana Kolmašová, Ph.D. je vědeckou pracovnicí Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd. Zabývá se fyzikou plazmatu, analýzou družicových dat a dat z pozemních měření. Mezi oblasti jejího zájmu patří především vlny generované přírodními bleskovými výboji a vlnové emise v magnetosféře Země. Dále se věnuje vývoji a testování družicových přístrojů, v současné době především dokončení letového modelu vysokofrekvenčního analyzátoru pro sondu TARANIS, jehož je technickou vedoucí.
Kolmašová Ivana

Doporučujeme

Čmeláci mají tradice a kulturu

Čmeláci mají tradice a kulturu audiovideo

Jaroslav Petr  |  16. 3. 2023
Vědci byli přesvědčeni, že sociální hmyz, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, mají většinu svého chování vrozenou. Nyní zjistili, že čmeláci...
Svět, který není

Svět, který není

Ondřej Vrtiška  |  6. 3. 2023
Obrázek šestiprsté ruky na obálce tohoto čísla nenamaloval člověk. Není to ani obtisk skutečné lidské dlaně, které bychom v počítači domalovali...
Velký zázrak a tajemství růstu

Velký zázrak a tajemství růstu

Daniela Zemková  |  6. 3. 2023
Růstový vzorec člověka je jedinečný: mezi období rychlého růstu po narození a v pubertě je vloženo dlouhé období pomalého růstu – naše dětství.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné