Jak se mi otevřel vesmír

V první a druhé třídě základní školy jsem četl, vlastně si spíš prohlížel, Čtyřlístek. Záhy mi začal připadat jako „pro malý děti“. Rodiče tedy předplatili „Ábíčko“. Ale to se, po pravdě řečeno, moc neujalo. Zajímala mě z něho sotva pětina, totiž takové ty populárně vědecké články pro dorostence. Kupodivu hlavně o technice. Myslím, že měly objektivně vysokou úroveň. Záhy jsem však u strýce objevil starší svázané ročníky Vesmíru, snad z šedesátých let. V nich byla minimálně třetina článků, které mě zajímaly. Skóre výrazně lepší než u „Ábíčka“.

Nevadilo, že jsem jim místy vůbec nerozuměl. Naopak. O to větší se otevíral prostor pro fantazii. Hřmotného strýce jsem se bál, stísněného pavlačového bytu v pražských Vysočanech taky, ale návštěvy byly povinné. Ročníky Vesmíru se mi staly útěchou a útočištěm. Na starém kanapi, za těžkým závěsem, který rozděloval jedinou místnost. Jaká radost, když jsem si pár těch svazků mohl odnést domů! Technických článků v nich bylo pomálu, ale zato hodně z biologie. Buňky a jejich organely, mikroskopický život hub, prvoci v zahnívajících vodách, parazité v krvi… Takový byl svět mých probuzených (pre)pubertálních fantazií. Úplně jsem mu propadl.

A potom přišel největší vánoční dárek mého života. Mikroskop! Lesklý, mosazný, se dvěma okuláry a pěti objektivy usazenými na revolveru. Starý Leitz, odhadem tak z dvacátých let onoho století. Otec ho prý získal od kolegy z práce jako jakousi dlouhodobou zápůjčku. Ve škole (právě jsem postoupil do páté třídy) jsem byl jako na trní a vždy se nemohl dočkat okamžiku, až se znovu ponořím do strhujícího světa pod redčočkami svého mikroskopu. Buňky ptačího zobu, nálevníci z neustále propátrávaných smíchovských „bažinek“, tkáně živočichů, které jsem trpělivě zaléval do parafinu, rozřezával na improvizovaném mikrotomu a barvil histologickými barvivy (jejich sadu zase odkudsi přinesl dědeček). Bujón ve vlastnoručně vyrobených baňkách s labutími krky – opakování slavného Pasteurova pokusu. Začal jsem dokonce sepisovat „knihu“ plnou pozorování a naivních úvah o živém světě pod mikroskopem. Pamatuji si kapitoly s názvy jako Život v půdě, Život v loužích a bažinách, Průřezy, Co vyrostlo na agaru, Rozmanitost buněk... Nešlo o nic jiného než o dětskou nápodobu milovaného Vesmíru. O soukromý (V)vesmír.