Aktuální číslo:

2021/1

Téma měsíce:

Roboti

Jak se mi otevřel vesmír

 |  4. 1. 2021
 |  Vesmír 100, 10, 2021/1

V první a druhé třídě základní školy jsem četl, vlastně si spíš prohlížel, Čtyřlístek. Záhy mi začal připadat jako „pro malý děti“. Rodiče tedy předplatili „Ábíčko“. Ale to se, po pravdě řečeno, moc neujalo. Zajímala mě z něho sotva pětina, totiž takové ty populárně vědecké články pro dorostence. Kupodivu hlavně o technice. Myslím, že měly objektivně vysokou úroveň. Záhy jsem však u strýce objevil starší svázané ročníky Vesmíru, snad z šedesátých let. V nich byla minimálně třetina článků, které mě zajímaly. Skóre výrazně lepší než u „Ábíčka“.

Nevadilo, že jsem jim místy vůbec nerozuměl. Naopak. O to větší se otevíral prostor pro fantazii. Hřmotného strýce jsem se bál, stísněného pavlačového bytu v pražských Vysočanech taky, ale návštěvy byly povinné. Ročníky Vesmíru se mi staly útěchou a útočištěm. Na starém kanapi, za těžkým závěsem, který rozděloval jedinou místnost. Jaká radost, když jsem si pár těch svazků mohl odnést domů! Technických článků v nich bylo pomálu, ale zato hodně z biologie. Buňky a jejich organely, mikroskopický život hub, prvoci v zahnívajících vodách, parazité v krvi… Takový byl svět mých probuzených (pre)pubertálních fantazií. Úplně jsem mu propadl.

A potom přišel největší vánoční dárek mého života. Mikroskop! Lesklý, mosazný, se dvěma okuláry a pěti objektivy usazenými na revolveru. Starý Leitz, odhadem tak z dvacátých let onoho století. Otec ho prý získal od kolegy z práce jako jakousi dlouhodobou zápůjčku. Ve škole (právě jsem postoupil do páté třídy) jsem byl jako na trní a vždy se nemohl dočkat okamžiku, až se znovu ponořím do strhujícího světa pod redčočkami svého mikroskopu. Buňky ptačího zobu, nálevníci z neustále propátrávaných smíchovských „bažinek“, tkáně živočichů, které jsem trpělivě zaléval do parafinu, rozřezával na improvizovaném mikrotomu a barvil histologickými barvivy (jejich sadu zase odkudsi přinesl dědeček). Bujón ve vlastnoručně vyrobených baňkách s labutími krky – opakování slavného Pasteurova pokusu. Začal jsem dokonce sepisovat „knihu“ plnou pozorování a naivních úvah o živém světě pod mikroskopem. Pamatuji si kapitoly s názvy jako Život v půdě, Život v loužích a bažinách, Průřezy, Co vyrostlo na agaru, Rozmanitost buněk... Nešlo o nic jiného než o dětskou nápodobu milovaného Vesmíru. O soukromý (V)vesmír.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé, Historie, 150 let Vesmíru
RUBRIKA: Vesmír a já

O autorovi

Petr Pokorný

Doc. Mgr. Petr Pokorný, Ph.D., (*1972) vystudoval biologii na PřF UK a botaniku na Biologické fakultě JČU. V Centru pro teoretická studia, společném pracovišti UK a AV ČR, jehož je ředitelem, se zabývá kvartérní paleoekologií a environmentální archeologií. Přednáší na PřF UK. Mj. je spoluautorem a editorem monografie Afrika zevnitř: Kontinentem sucha a věčných proměn.
Pokorný Petr

Doporučujeme

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Eva Bobůrková  |  4. 1. 2021
Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se...
Autonomní zabijáci

Autonomní zabijáci

David Černý  |  4. 1. 2021
O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním...
Kriminalizace amatérské entomologie

Kriminalizace amatérské entomologie

Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné