Staré mrtvé stromy mají v parcích své nezastupitelné místo

Tesařík obrovský se svými 5 cm je milován nejen profesionálními entomology, lesníci jej však tak úplně v oblibě nemají. Jeho larvy se vyvíjejí v dubech o průměru vyšším než 60 cm, přičemž jejich vývoj trvá až 5 let. Za tu dobu svými chodbičkami dokážou strom patřičně proděravět. Na stromech s těmito tesaříky se nachází vyšší počet xylofágních (tj. dřevem se živících) druhů brouků, jejich opuštěné chodby obývají i různí kutíci, blánatky, bradavičníci či polníci.

Staré proděravělé duby proto ochranáři považují za cenné biotopy, jejichž přítomnost například v parku zvyšuje biodiverzitu hmyzu. Kromě poměrně banálního zvýšení biodiverzity je jeho ponechání v parku také zárukou přežívání vzácných a chráněných druhů bezobratlých.

Mrtvé a odumírající stromy, patřičně arboristy ošetřené tak, aby případně neohrožovaly zdraví a životy chodců, jsou cenné i pro netopýry. V městských parcích můžeme netopýry vidět poměrně často, řada z nich nachází denní úkryty v různých štěrbinách, ve větracích šachtách domů, na půdách, ale i v dutinách stromů či pod odchlipující se kůrou. Dobrý úkryt je ten, ve kterém je vhodná teplota a vlhkost a v němž netopýra neruší predátoři. Ve stromových dutinách se netopýři vyskytují buď jednotlivě, nebo zde některé druhy vytvářejí letní kolonie samic s mláďaty. Podstatně méně druhů netopýrů můžeme najít ve stromech v zimě. Početné zimní kolonie v příhodných dutinách může vytvářet například netopýr rezavý (Nyctalus noctula).

Požerek tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) na starém dubu u slepého ramene Labe v okolí Weßnigu u Lipska.Snímek Stanislav Vaněk

Chodby tesaříka obrovského mají výletový otvor veliký přibližně půl druhého centimetru na šířku a čtyři centimetry na výšku. To je příliš málo pro netopýry rezavé, ale je to vhodná velikost pro netopýry parkové (Pipistrellus nathusii). Polští ochranáři našli zimující netopýry v chodbičkách vytvořených tesaříky na polovině prozkoumaných dubů. Obvykle jich na jednom stromě hibernovalo více. Netopýři byli zpravidla zalezlí 5–15 cm hluboko v noře a výrazně preferovali výlety s jižní expozicí, které ohřívají i zimní sluneční paprsky. Většina stromů se zimujícími netopýry přitom byla již částečně bez kůry. Poláci své výsledky považují jen za hrubý odhad, jelikož neměli k dispozici dostatečně malý endoskop pro kontrolu nor i ve větších hloubkách. S rostoucí dostupností laciných endoskopů připojitelných na chytré telefony se snad brzy dočkáme přesnějších dat o výskytu drobných netopýrů v podobných typech zimovišť. Otázkou pak už jen zůstává, jak spícího netopýra v úzké noře šetrným způsobem správně identifikovat. Staré proděravělé stromy s opadanou kůrou možná mají nízkou hodnotu na trhu se dřevem, ani nijak nelichotí oku běžného návštěvníka parku, v očích i složených očkách jiných živočichů je však jejich cena nesmírná.

Gottfried I. et al., Mammalian Biology, 2019, DOI: 10.1016/j.mambio.2019.01.002