Sněžný život trubkonosů

Sněhová nadílka bývá pro větší savce komplikací nejen pro namáhavý pohyb závějemi, ale i kvůli obtížnějšímu přístupu k potravě. Pro menší savce však bývá sníh požehnáním díky svým izolačním vlastnostem. Pod sněhem mohou rejdit v síti chodeb, někteří se tam i díky vhodnému mikroklimatu mohou rozmnožovat (třeba lumíci). Sněhový příkrov však občas využívají i větší zvířata. Jeho největším obyvatelem je medvěd lední, který ve sněhové noře upadá do (tzv. nepravého) zimního spánku. Nyní to vypadá, že sníh slouží k témuž účelu i netopýrům, konkrétně trubkonosovi amurskému (Murina ussuriensis) z Mandžuska a japonských ostrovů. Tento druh se občas ve sněhu nalézal, ale nová studie jeho tamní pobyt zdokumentovala v různé míře u téměř 40 jedinců s použitím termokamery nebo sledování odtávání sněhu. Autoři v naprosté většině případů našli ve sněhu schoulená jednotlivá zvířata, jen jednou 3 trubkonosy pohromadě, ale to bylo ke konci sezony. Vědci spekulují, že tito netopýři zimují v dutinách stromů, ale pokud se probudí a zaznamenají vhodnou sněhovou pokrývku, přesídlí do ní, neboť tamější mikroklima může být z hlediska vlhkosti a teploty příznivější. Každopádně přitom snižují úroveň svého metabolismu a tělesnou teplotu a v minimálně jednom případě se podařilo doložit, že jejich spánek ve sněhu může trvat i několik měsíců. Protože i někteří další netopýři byli občas pozorováni ve sněhu (např. netopýr šedý, Lasiurus cinereus, nebo netopýr rudohnědý, L. borealis), je dost možné, že se i u nich časem podaří prokázat podobné chování.

Spící trubkonos amurský (Murina ussuriensis).Snímek Pxc06142, CC BY-SA 4.0

Hirakawa H., Nagasaka Y.: Scientific Reports, 2018, DOI: 10.1038/s41598-018-30357-1