Anisakis: malý problém pro suši, velký pro kytovce

Milovníkům syrového masa jistě není neznámá otázka, jaká je šance, že v jejich oblíbeném sašimi z lososa či v tatarském bifteku mohou číhat paraziti. Dávno je známo, že v mase mořských ryb se mohou vyskytovat škrkavky rodu Anisakis. Nedávno publikovaná metaanalýza dat o výskytu těchto parazitických červů v mase ryb v letech 1962–2015 ukázala, že během padesáti tří let se jejich množství drasticky (konkrétně 283krát) zvýšilo. Není jasné, čím je tento nárůst způsoben, dost možná však jde o reakci parazita na nárůst populace některého z hostitelských druhů figurujících v jeho životním cyklu. Anisakis využívá během života alespoň dva hostitele: mezihostiteli jsou drobní mořští korýši (kteří tvoří takzvaný kril, potravu mnoha druhů velryb), definitivními hostiteli zase kytovci. Často má ale hostitelský cyklus, v závislosti na náhodě, více fází: korýši se nezřídka stanou potravou rybám, ty zase jiným rybám, ty na závěr velrybám… Kterýkoliv figurující druh může hrát významnou roli. Naopak člověk, pokud se škrkavkami rodu Anisakis nakazí z rybího masa, je pro ně slepá ulička.

Co to tedy znamená? Může to znít jako děsivá zpráva pro nás milovníky suši. Maso určené ke konzumaci bez tepelné úpravy je samozřejmě kontrolováno a mělo by se před podáváním zmrazit, což potenciální parazity zabije. Čím dál tím častěji se však nějaká ta nákaza člověka živými škrkavkami r. Anisakis přece jen objeví, následky jsou ale obvykle spíš dočasné a nepříjemné (zahrnující bolesti, nevolnosti a zažívací potíže) než fatální. Horší dopad může mít celá situace na definitivní hostitele, tedy kytovce, u kterých škrkavky r. Anisakis mohou způsobovat závažnější potíže, někdy končící i smrtí. V případě kytovců, z nichž některé druhy jsou ohrožené, mají malé populace a pomalu se rozmnožují, by to mohlo znamenat velký problém.

Fiorenza E. A. et al., Global Change Biology, 2020, DOI: 10.1111/gcb.15048