Život pochází z hvězd
| 4. 5. 2020Otázku, jak vznikl život na Zemi, si klade člověk od nepaměti. Jednoduchá, uspokojivá odpověď neexistuje. Každý poodhalený kousek tajemství vzniku života klade další a další otázky. Víme, že základním stavebním kamenem života na Zemi je uhlík a kyslík. Ale kde se na Zemi vzaly? Vznikly ve hvězdách nukleární fúzí, a tak lze bez nadsázky říci, že život pochází z hvězd. Uhlík a kyslík však nejsou jediné nezbytné prvky pro život.
Dalším nezbytným prvkem je fosfor. Je součástí DNA i RNA, najdeme ho v buněčných membránách v podobě fosfolipidů, hraje důležitou roli pří transportu chemické energie uvnitř buněk. I on pochází z hvězdných útrob, opět jako výsledek procesů v nitru velmi hmotných horkých hvězd, jejichž životní pouť končí výbuchem supernovy. Jak a v jaké podobě se dostal fosfor na Zemi, je složitější otázka, která zůstávala donedávna nezodpovězena.
V mezihvězdném mraku plynu a prachu s označením AFGL 5142 uniká z povrchu mladých horkých hvězd plyn, který formuje bubliny v mezihvězdném materiálu. V nich radioteleskop ALMA odhalil přítomnost molekul fosforu (PN a PO). Vznikají společným působením záření hvězdy a rázových vln, přičemž výrazně převažuje monooxid fosforu PO.
Máme tedy jasný důkaz existence molekul s vázaným fosforem. Zbývá zjistit, jak se tento životadárný materiál dostává na povrch potenciálně obyvatelné planety. A tehdy se ke slovu dostává družice Rosetta či přesněji její přístroj Rosina. Zkoumal už slavnou kometu 67P/Čurjumov–Gerasimenko, na níž testoval hypotézu, že za přenosem materiálu bohatého na fosfor stojí právě kometární jádra. V okolí části mezihvězdného mračna bohatého na fosfor totiž mohou vznikat další hvězdy – i ty méně hmotné. Molekuly obsahující fosfor se mohou mísit s ledem a prachovými zrny, která tu zbyla po hvězdné tvorbě. Drobné částice se dál vyvíjejí a rostou, zrna se navzájem slepují a ještě před koncem života hvězdy mohou vytvořit kometární jádra. Ta se proto stávají žhavým kandidátem na distributora fosforu na planety.
Přístroje sondy sbíraly po dva roky data o složení jádra komety. Už jejich prvotní analýza poukazovala na přítomnost fosforu, nicméně nebylo jasné, v jaké molekulární podobě je přítomen. Až díky náhodě, kdy se na jedné konferenci setkali astronomové, kteří studují meziplanetární hmotu, s kolegy zabývajícími se hledáním fosforu v oblasti AFGL 5142. Uvědomili se, že komety spojují místo vzniku molekuly se vznikajícími planetami a že molekula PO může být ideální formou, na kterou by se měli při hledání fosforu v jádře komety zaměřit. A objev byl na světě, molekula PO se v datech sondy Rossety skutečně vyskytovala.
I tento objev s sebou nese další otazníky. Podle našich představ fosfor vzniká při výbuchu supernov a po vesmírném putování se dostává i na planety, kde se spolu s dalšími důležitými prvky může podílet na vzniku nového života. Jane Greavesová a Phil Cigan z Cardiffské univerzity ale při pozorování supernovy v Krabí mlhovině zjistili, že při jejím výbuchu vzniklo jen velmi malé množství fosforu. Dostatečné množství fosforu vzniká zřejmě jen při výbuchu některých hvězd a možná jde o výjimečnou událost. To by výrazně snižovalo pravděpodobnost, že existují planety podobné té naší. Nebo je to celé jinak?
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [394,41 kB]