Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Prastarý způsob polarizace buněk

 |  4. 5. 2020
 |  Vesmír 99, 256, 2020/5

Všechny mnohobuněčné organismy na Zemi se musí vyrovnat se stejnou, pro život zcela zásadní otázkou: Jak zkoordinovat fungování všech buněk, aby celý jedinec mohl vzniknout, přežít a rozmnožit se? Důležitým aspektem takové koordinace je buněčná polarita – schopnost buněk vnímat signály o vlastní orientaci v prostoru a odpovídat na ně vznikem morfologické anebo fyziologické asymetrie.

Zatímco u živočichů je molekulární podstata buněčné polarity poměrně dobře prostudovaná, znalostí o jejím fungování u rostlin máme jako šafránu (viz také Glanc M., Friml J.: Vesmír 98, 636, 2019/11).

Tým profesora Weijerse z holandského Wageningenu loni objevil v modelové rostlině huseníčku (Arabidopsis thaliana) novou rodinu proteinů SOSEKI, které jsou díky své asymetrické lokalizaci v rozích buněk (SOSEKI je japonsky rohový kámen) předními kandidáty na klíčové regulátory buněčné polarity u rostlin. [1]

V navazující studii publikované letos v únoru stejný tým objevil příbuzné geny ve všech dosud osekvenovaných rostlinách a ukázal, že v mechorostech se proteiny SOSEKI chovají stejně jako v huseníčku. [2] Patrně nejzajímavější zjištění však přineslo krystalografické určení struktury proteinů SOSEKI: ačkoli na úrovni primární sekvence aminokyselin jsou proteiny SOSEKI specifické pro rostliny, obsahují doménu zvanou DIX, která je na úrovni terciární struktury takřka totožná s odpovídající doménou proteinu DISHEVELLED, dobře známého regulátoru buněčné polarity v živočišné říši. Nejenže doména DIX má v proteinech SOSEKI stejnou funkci jako v proteinu DISHEVELLED, ale obě domény jsou dokonce funkčně zaměnitelné – rostlinná doména DIX dokáže z velké části funkčně nahradit odpovídající část živočišného proteinu a naopak. Autoři dále in silico objevili domény s podobnou strukturou také v některých dalších, evolučně velmi starých skupinách eukaryot. Studii uzavírají hypotézou, že ať už živočichové i rostliny získali domény DIX od posledního společného předka, nebo horizontálním genovým přenosem (možná překvapivě neuvažují o možnosti evoluční konvergence), každý z nich je nezávisle zapojil do svého, velmi specifického způsobu řešení buněčné polarity.

[1] Yoshida S. et al.: Nat. Plants, 2019, DOI: 10.1038/s41477-019-0363-6.

[2] Van Dop M. et al.: Cell, 2020, DOI: 10.1016/j.cell.2020.01.011.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie, Botanika
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Matouš Glanc

Mgr. Mato uš Glanc, Ph.D., (*1988) vystudoval buněčnou a molekulární biologii rostlin na Přírodovědecké fakultě UK. Většinu doktorského studia strávil v laboratoři prof. Jiřího Frimla v rakouském Ústavu pro vědu a technologie (IST), nyní působí ve Vlámském biotechnologickém ústavu (VIB) v belgickém Gentu. Zabývá se převážně polaritou rostlinných buněk, jejím vznikem a významem pro růst a vývoj rostlin.
Glanc Matouš

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...