Kolik máme savčích druhů

Už nějakou dobu víme, že s druhy je to složitější, než si někdy chceme připustit. Pod druhy si různí vědci představují jiné jednotky, další pak hovoří jen o liniích, a pak tu máme i úřední poptávku. Autor aktuality opakovaně narazil na to, že zatímco na vědecké úrovni se můžeme bavit o unikátnosti toho či onoho druhu nebo linie komplexně, řada lidí navázaných na IUCN, úmluvu CITES nebo databázi Species 360 evidující většinu zoochovů vyžaduje „jen jednu pravdivou knihu“. Tou se u savců stalo taxonomické review Mammals Species of the World (MSW), naposledy však vydané v roce 2005. Další vydání se sepisuje, nicméně do té doby je k dispozici všem zájemcům nová platforma „Mammal Diversity Database“ (https://mammaldiversity.org), která má jisté nedokonalosti, ale ty jsou vykompenzovány nepřetržitou aktualizací stránek. Porovnání v ní vedených druhů vůči těm z MSM mluví jasně: od roku 2005 (5416 druhů, 75 vymřelých, 5341 žijících) se počet vymezovaných savčích druhů výrazně navýšil (6495 druhů, 96 vymřelých, 6399 žijících), počet čeledí narostl o 14 a počet rodů o 88. Ročně se popisuje průměrně 25 druhů, nejvíce z neotropické oblasti, druhá v pořadí je afrotropická oblast. Řada mammaliologů vyčítala Colinovi Grovesovi povyšování poddruhů na druhovou úroveň u kopytníků, ovšem porovnání nám ukazuje, že stejný nárůst prodělali primáti (a ne ve všech měl prsty Colin Groves) a pak (bez větších emocí) hlodavci, letouni a hmyzožravci. Autoři sumarizace odhadují další nárůst savčích druhů a doporučují k detailnějšímu výzkumu severní Austrálii, Melanésii, Sulawesi a další ostrovy ve Wallaceově linii. Uvidíme, jaké bude další vydání MSW. Pokud bude odvážnější, nastane v úředních kruzích patrně pořádný chaos.

Velký „nárůst“ počtu druhů prodělali v posledních desetiletích i lemuři.Snímek Pavel Hošek

Burgin C. J. et al.: Journal of Mammalogy, DOI: 10.1093/jmammal/gyx147