i

Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Na co potřebuje papuchalk klacík?

 |  3. 2. 2020
 |  Vesmír 99, 72, 2020/2

Zřejmě třeba na klíšťata druhu Ixodes uriae, která byla r. 2018 na islandském ostrově Grímsey velmi početná.

Schopnost některých savců a ptáků používat nástroje považujeme za důkaz určité nebo i značné inteligence. Je to chování poměrně časté, i když se samozřejmě nemůže týkat všech zvířat. Nástroje používají hlavně primáti, z ptáků papoušci a pěvci, zejména krkavcovití. Smyslem nástroje je téměř vždy získání jinak nedostupné potravy; platí to třeba o galapážské pěnkavce bledé, jedné z Darwinových „pěnkav“. Se skutečným nástrojem zvíře volně manipuluje (za nástroj proto nelze považovat trny, na které si ťuhýci napichují úlovek). Mnohem vzácnější je použití „zbraně“, ať již útočné, či obranné. Šimpanzi tak činí spíš kvůli zastrašení protivníka než k agresi. A neobvyklé je i užití nástroje při péči o srst či peří nebo v „boji“ s parazity. Nohou, rohem či parohem nebo o předměty se drbe skoro každý, ale drbátko občas používají jen primáti a sloni a z ptáků pouze papoušci. U nich je ovšem zajímavé, že s ním manipulují možná jen v zajetí, protože v přírodě to zatím nikdo nezaznamenal. Šikovní papuchalci severní (Fratercula arctica) drží tedy s klacíkem v ptačím světě primát.

A je to ještě pozoruhodnější, než by se na první pohled zdálo. Papuchalci jsou mořští ptáci, u nichž používání jakýchkoliv nástrojů dosud nebylo známo. Je to pochopitelné: ve svém prostředí a při svém způsobu života a získávání potravy nic takového nepotřebují. Kromě toho lidé nemají valné mínění o inteligenci těch ptáků, kteří se nechají lovit ve velkém a dají se jim snadno vybírat vejce. Název „blboun nejapný“ to vyjadřuje dostatečně a vymlátit se dala i nelétavá alka velká. A pro nejedno zoologické názvosloví jsou terejové „troubové“ nebo rovnou „blázni“. I papuchalk je před lovci a sběrači dost bezbranný, a k tomu ta jeho vizáž zmalovaného klauna… Z článku v PNAS nicméně vyplývá, že jsme je zřejmě podceňovali a minimálně co do drbátek se od chytrých papoušků neliší.

Dosud byl znám jen jeden typ péče o peří pomocí „nástroje“ – aktivní „mravenčení“. Při něm si zejména pěvci zobákem vkládají mravence do peří. Papuchalci jsou tedy teprve druhým případem. S klacíkem pracovali jedinci na dvou ostrovech (Skomeru u Walesu a Grímsey u Islandu) vzdálených od sebe přes 1700 kilometrů. Na každém z nich si pozorovaný jedinec počínal trochu jinak. Waleský papuchalk plaval na mořské hladině, v zobáku držel klacík a škrábal se jím na zádech. Islandský pták stál u své hnízdní nory a drbal se klacíkem na hrudi. Situace odlišné, přesto v obou případech obdobné použití drbátka, jaké známe jen u papoušků v lidské péči.

Autoři zdůrazňují, že šlo opravdu o „aktivní“ drbání, a nikoliv třeba o manipulaci s materiálem na výstelku hnízda. Papuchalci si v době pozorování opravdu do nor stěhovali materiál, ale výhradně měkké věci – například trávu a peří. Islandský papuchalk se navíc podrbal, klacík upustil na zem a už si ho nevšímal (neodnesl ho do nory). A na moři už o sběr výstelky nešlo určitě.

V každém případě už bychom neměli papuchalka podceňovat: je to inteligentní klaun a šikovný žonglér, což je zřejmé už z toho, kolik rybiček v zobáku udrží najednou. Opravdový „mořský papoušek“.

Fayet A. L. et al.: PNAS, 2019, DOI: 10.1073/pnas.1918060117

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie, Etologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jiří Hrubý

Ing. Jiří Hrubý (*1957) vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Je profesionální překladatel, amatérský ornitolog a s vysokohorskou nemocí má osobní zkušenost.

Doporučujeme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...
Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Petr Slavíček  |  13. 7. 2020
Klimatické změny, role člověka, možná řešení a ekonomické důsledky se stávají středobodem současné veřejné diskuse. Nemáme přitom dostatek...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné